Článek
Tornádo neboli prudce rotující sloupec vzduchu může být opravdu ničivým přírodním živlem. V roce 2021 jsme byli doslova šokováni tím, že se tornádo objevilo i u nás na Moravě a napáchalo tam mnoha milionové školy a na svědomí mělo dokonce i několik lidských životů. Letos se v Česku objevilo několik dalších malých tornád, naštěstí bez vážnějších škod. Z takových zpráv máme občas tísnivý pocit, že se zde mění podnebí a tyto přírodní katastrofy, které u nás byly dříve jen výjimkou, získávají na intenzitě a budou mnohem častější.
Když se ale podíváme na seznam tornád, která kdy české země zasáhla, zjistíme, že ničím ojedinělým nejsou. Nejstarším doloženým tornádem na našem území je tornádo ze 12. století, které zpustošilo Prahu. Od 16. století je seznam doložených tornád velmi početný a dokazuje, že tento jev není u nás ničím výjimečným. Záleží vždy na tom, kde udeří, jakou má sílu a jaké škody napáchá.
Nejničivější tornádo v lidských dějinách udeřilo v roce 2011 v USA, kde napáchalo škody přes 3 miliardy amerických dolarů. Nejvíce mrtvých má pak na svědomí tornádo v Bangladéši z roku 1989. Tehdy tam zemřelo kolem 12 tisíc lidí.
Tropická cyklóna má v různých částech světa různé názvy. Říká se jí cyklón, hurikán nebo i tajfun. Největší letošní tajfun udeřil na Filipínách, kde zaútočil na ostrov rychlostí více než 300 kilometrů v hodině. To si jen těžko dokážeme představit. Hurikány či tajfuny však také byly vždy součástí určitých částí světa. U nás se takové větrné bouře nikdy příliš nevyskytovaly, ale například právě na Filipínách čelí takovým bouřím mnohokrát do roka.
Záplavy byly a jsou součástí veškerého života v povodí řek. I u nás se vyskytují lokální záplavy každý rok. Někdy jsou mírnější, někdy jsou prudší a ničivější. Nejničivější povodně v novodobých dějinách zasáhly prakticky celou Českou republiku v roce 2002. Nevyhly se ani Praze, kterou doslova potopily. Povodně ale měly v české historii na svědomí mnoho dalších ničivých událostí.
Povodeň v Praze v roce 2013
Slavný Karlův most byl z velké části při povodních stržen několikrát. Poprvé již krátce po svém dostavění v roce 1432, kdy bylo strženo pět jeho mostních pilířů. Naposledy v roce 1890, kdy došlo ke zborcení dvou oblouků mostu. Jenže most byl obnoven a uveden do co možná nejpůvodnějšího stavu. Dnes tak mnoho z nás ani nemá tušení, že Karlův most několikrát skončil na dně Vltavy a to, po čem se dnes procházíme, vůbec není původní.
A je tomu tak proto, že o tom jednoduše nejsme informováni. V dřívějších dobách nebyl internet, noviny byly pouze místní. Často se obyvatelé jednoho města nedozvěděli ani o tom, co se stalo na druhé straně naší republiky, natož aby věděli o tom, jaké katastrofy sužují stát ležící na jiném světadíle. Dnes máme všechno jako na dlani. Dozvíme se prakticky vše, co se na světě děje.
Na jednu stranu je to samozřejmě dobře, na druhou stranu nás to může děsit. Může nám to totiž připadat tak, že jsou tyto jevy daleko častější a že začínají ohrožovat i nás. Ale ono to takto bylo vždy, jen se o tom tolik nemluvilo.
