Článek
Největší zaznamenaný výbuch v dějinách lidstva se odehrál na počátku 20. století, konkrétně 30. června 1908. K vážnějším zraněním, ani škodám na majetku naštěstí nedošlo, protože místo, kde k výbuchu došlo, se nachází na Sibiři a v okruhu mnoha kilometrů není osídleno.
Nad Krasnojarským krajem se toho dne atmosférou prohnalo kosmické těleso. Jeho velikost se těžko odhaduje, záleží totiž na mnoha faktorech. Vědci však jeho velikost určili v rozmezí mezi 50 a 190 metry v průměru. K výbuchu nedošlo na zemském povrchu ale ve výšce 5 až 10 kilometrů nad ním. I přesto měl devastující následky na místní přírodu. Exploze kosmického tělesa měla takovou sílu, že vyvracela a lámala stromy. A to nejen v bezprostřední blízkosti výbuchu, ale v okruhu větším než 2 tisíce kilometrů čtverečních, tedy v okruhu o rozloze přibližně tak velké, jako je dnešní Lucembursko.
Přestože se v souvislosti s Tunguzskou katastrofou hovoří o Tunguzském meteoritu, žádné těleso, které by dopadlo na zem, nebylo nikdy nalezeno. I tak ale způsobilo silný výbuch, jehož síla byla vědci porovnána s výbuchem atomové bomby v Hirošimě. Tunguzský výbuch byl však mnohonásobně silnější. Odhaduje se, že jeho síla by odpovídala dvěma tisícům atomových bomb svržených právě na japonské město Hirošima.
Tunguzský meteorit naštěstí explodoval v neobydlené oblasti, i tak bylo ale možné tento jev pozorovat z mnoha oblastí, kde lidé žijí. Svědci hovoří o tom, že viděli něco, co připomínalo velmi jasnou kometu nebo zářivou žlutou kouli. Průlet tělesa atmosférou jsme mohli vidět i na území dnešního Česka.
Výbuch za sebou zanechal ohromnou spoušť. Lidé slyšeli ohromný výbuch až do vzdálenosti tisíce kilometrů od centra exploze. Nenávratně zničeno bylo 60 až 80 milionů stromů v této sibiřské oblasti. Tlaková vlna se však dostala i do míst, kde lidé žili. Vysklila okna prakticky všech domů v 70 kilometrů vzdáleném městě Vanavara. Tlaková vlna měla takovou sílu, že odhazovala lidi jako loutky.
Po výbuchu začal z nebe padat černý déšť. Noční obloha byla po několik dní světlejší, než je obvyklé. Objevovaly se na ní jevy podobné polární září a spatřit je mohli i lidé na našem území.
V době, kdy k výbuchu došlo, nejevili vědci o jev prakticky žádný zájem. Jen málokdo se odvážil uspořádat výpravu do tak vzdálené části Sibiře, navíc v době posledních let carského Ruska, kde vládl chaos a schylovalo se k revoluci. První oficiální výpravy se do oblasti vydaly až ve 20. letech, opravdový boom však Tunguzská oblast zažila v 50. letech. Výsledků to však mnoho nepřineslo. Z kosmického tělesa nebyly nalezeny žádné úlomky, radioaktivita byla v místech normální, nevyskytovaly se zde ani žádné prvky, jejichž výskyt by byl v této oblasti nezvyklý. Místo je však zkoumání podrobováno i nadále, takže se o Tunguzské katastrofě dozvíme možná více v budoucnu.
Právě kvůli nedostatku informací a mnoha možných příčin výbuchu, zůstává tato největší exploze v dějinách lidstva velkou záhadou a fascinuje vědce i lidi z celého světa.
Zpracováno na základě:
