Článek
To, že hospodský či výčepní netuší, co je šnyt, nebo ho odmítá načepovat, je sice věc, která se nestává moc často, přesto jsme jí osobně byli již několikrát svědky. Přitom šnyt je forma čepovaného piva, kterou miloval už i Karel Čapek. Kouzlo šnytu popsal ve svém fejetonu, který byl uveřejněn v Lidových novinách již v roce 1936. Takže se v žádném případě nejedná o novodobý výmysl, kterým by se některé restaurační řetězce chtěly odlišovat od konkurence a kterým by zvyšovaly svoji atraktivitu.
V zásadě existují tři základní formy čepovaného piva. Většina lidí si dává hladinku a ani o tom neví. Když totiž nebudete formu piva specifikovat, přinese vám obsluha restaurace či hospody ve většině případů právě hladinku. Jedná se o půllitrovou sklenici plnou piva s pěnou po okraj sklenice. Je to tedy forma, kterou znají všichni, kdo si občas rádi zajdou na dobré pivo.
Druhou formou je právě šnyt. Jak popisuje i Karel Čapek ve svém fejetonu, jedná se o neurčitou míru, kdy záleží na vůli a šikovnosti hostinského. U šnytu tedy nedostanete nikdy stejné množství piva, v zásadě se však obsah tekutiny přirovnává k malému pivu, tedy ke třem deci. Šnyt, přestože je obsahově menší než klasická hladinka, se točí do velkého půllitru. Sklenice tedy není plná. Je zde ale daleko bohatší pěna, která sice nesahá až po okraj půllitru, ale je podstatně vyšší než u hladinky. Šnyt prostě lépe chutná, protože než jej vypijeme, nestačí nám zteplat či zvětrat. Bohatá pěna jej navíc chrání před vnějšími vlivy. Pro ty, co pěnu milují, je to jasná volba.
Šnyt je velmi oblíbený na začátek konzumace piva, kdy si chce dát člověk čerstvé a skvěle natočené pivo na žízeň. Může být ale kompromisem v závěru pití tohoto alkoholického nápoje. Když už si další pivo nechcete dávat, ale ještě byste si něco dali, je šnyt právě to, co člověk ocení. Je to zkrátka kompromis mezi tím nedat si nic a dát si ještě jedno.
Existuje ještě třetí základní forma čepovaného piva. Její konzumace je však ze všech tří forem nejméně častá. Této formě se říká mlíko. Jde sice o nespisovný tvar odvozený od slova mléko, ale v tomto případě je toto označení zcela správné. Stejně jako obě předchozí formy se i mlíko točí do půllitru. Přestože je v něm dokonce ještě méně tekutiny než ve šnytu, sahá svým obsahem až po okraj půllitru. Klasického zlatavého vzhledu piva v takovém případě vidíme jen proužek kdesi u dna sklenice a celý zbytek půllitru až po okraj je naplněn bohatou pěnou. Pěna samozřejmě časem klesne a hladina piva v půllitru se zvýší, ale rozhodně jej tam bude ze všech tří forem nejméně.
Karel Čapek miloval pivo a rád si něj zašel do dobrého podniku. Ve svém fejetonu se obává o osud této formy čepování, a to právě zejména z důvodu toho, že snyt je neurčitá míra. Takže se nedá přesně říci, kolik toho v půllitru host dostal. Někdo dostane víc, někdo míň. Ve výsledku pak při inventuře může pivo v sudech přebývat, nebo jej bude naopak nedostatek a vznikne manko. V závěru fejetonu však Karel Čapek vyjadřuje přesvědčení, že šnyt se udrží stejně jako většina kompromisů.
A skutečně. Šnyt se udržel ještě další 80 let od doby, kdy Karel Čapek tento fejeton napsal. Ne všude, ale ve většině restaurací a hospod určitě.
