Článek
I když byla tváří komedie, její životní příběh jen málokdy komedii připomínal. Neměla to totiž v životě vůbec jednoduché. Už když se narodila, chtěli z ní mít rodiče umělkyni, a tak ji ve velmi útlém věku přihlásili na balet. A malé Helence to tak šlo, že jí byly teprve čtyři roky a už tančila na scéně Národního divadla. Jenže ona toužila po tom, že se stane herečkou.
A za svým snem si šla bez ohledu na okolí. A tehdy bylo DAMU tím nejlepším krokem k tomu stát se herečkou. Jenže v Heleně její herecký talent tenkrát nikdo neviděl. A tak oba její pokusy dostat se na tuto prestižní školu ztroskotaly a její sen se začal rozplývat. Růžičková se ale při přípravě na zkoušky seznámila s osobou, kterou dnes známe všichni. S velkou dámou českého filmu Jiřinou Bohdalovou a staly se z nich dobré přítelkyně.
A brzy se Růžičková seznámila také se svým budoucím mužem a pak se jim narodil syn Jiří. Než se však Helena dostala k divadlu, živila se jako zubní laborantka. Ostatně vystudovala zdravotnickou školu. K divadlu ale chtěla tak moc, že jí nevadilo, že bude dělat byť jen osvětlovačku. Byla ale hvězdám tehdejší doby na očích. A pak to přišlo. Její talent byl objeven.
Televizním divákům se dostala pod kůži až se svou první velkou rolí ve filmu Ecce homo Homolka, kde ztvárnila postavu Heduš. A pak už se nabídky jen hrnuly, že si z nich Helena mohla vybírat. A v jejím podání i vedlejší role dokázaly povznést celý film. Z Heleny se pomalu stávala legenda. Milovali jsme ji jako hraběnku Droběnu ve Třech ořískách pro Popelku, i když se tam prakticky jen mihla, líbila se nám i v Dívce na koštěti, kde hrála tak trochu slabomyslnou pacientku ústavu pro choromyslné.
A i když někdo úplně nemusí trilogii Slunce, seno, Helena v ní bezpochyby excelovala. Její ztvárnění Škopkové by nikdo jiný tak věrně nezvládl. A série těchto filmů baví dodnes. Televizní stanice ji totiž velmi často reprízují. V té době už ale měla Růžičková problémy s nadváhou. Ty se začaly objevovat po narození jejího syna, způsobené byly srdeční vadou, která zapříčiňovala, že Helenino tělo neodvádělo vodu a zadržovalo ji v těle.
Na konci devadesátých let vážila necelých 270 kilogramů, přesto se však na filmovém place pohybovala tak, jako by byla lehká jako pírko. A tím fascinovala jak diváky, tak své kolegy. Jenže takovou váhu nemohlo její tělo dlouho vydržet. Kromě přibývajících nemocí se Helena musela vyrovnat také se smrtí milovaného syna Jirky, který zemřel po mozkové mrtvici v roce 1999. To byla pro ni ohromná rána, ze které se už nevzpamatovala. Po roce 2000 se k tomu navíc přidala rakovina. Helena se o tom ale nebála mluvit. Její touha žít byla obdivuhodná.
I přes veškerou snahu lékařů ale své nemoci v roce 2004 podlehla. Český film tehdy přišel o jednu z nejpřirozenějších a nejlepších hereček. A právě nyní si připomínáme 21 let od jejího odchodu.
Zpracováno na základě:
