Článek
James Wide pracoval v Jihoafrické republice jako signalista u tamní železniční společnosti. Jenže Wide na železnici dost riskoval a mezi vlaky a jejich vagóny dělal často nebezpečné manévry. Pak se mu ale stal osudným nešťastný pád, při kterém přišel o obě nohy, a tak byl k další práci u železnice nezpůsobilý. Jenže se nehodlal tak jednoduše vzdát. Zakoupil si paviána, kterého postupně svou práci naučil. Ten se pak stal jeho asistentem.
Opice dostala jméno Jack. Nejenže tlačila Wideův invalidní vozík, ale naučila se také obsluhoval železniční návěstidla. Wide tak mohl i nadále u železnice zůstat, protože svou práci zvládal stejně jako dřív. Tehdy se psal rok 1881.
Jenže lidé si všimnou mnoha věcí, a tak když několik lidí nezávisle na sobě nahlásilo, že v blízkostí železniční stanice, kde Wide pracoval, byla spatřena opice manipulující s návěstidly, strhl se kolem toho pořádný poprask.
Začalo se vyšetřovat, kde se tato opice vzala a proč právě ona manipuluje s návěstidly. Když pak bylo zjištěno, že se jedná o opici pana Widea, Jacka si zaměstnanci dráhy osobně prozkoušeli. Přestože byli přesvědčení, že opice v jejich testech neobstojí, Jack prošel na výbornou. A tak, ač se to zdá k nevíře, se tato železniční společnost rozhodla Jacka zaměstnat.
Jack se stal oficiálně prvním opičákem, který nastoupil do práce jako železniční signalista. A svou práci vykonával poctivě po dobu 9 let. Za celou dobu svého zaměstnání neudělal ani jedinou chybu a doprava pod jeho dohledem fungovala stejně skvěle jako, když práci signalisty vykonával Wide.
Opičák ale rozhodně nepracoval zadarmo. Nosil Jamesi Wideovi domů vydělané peníze. Jeho denní mzda byla dvacet centů, což na tehdejší dobu nebylo úplně málo. Navíc měl Jack každý týden nárok na půl lahve piva, což pro něj bylo příjemné zpestření.
Pokud by chtěl někdo namítnout, že něco takového se přece nemohlo stát, příběh paviána Jacka byla zaznamenán již v roce 1890, kdy Jack podlehl tuberkulóze, a později ještě ve 20. letech 20. století. Důkazů bylo dostatek, aby byl příběh inteligentního opičáka potvrzen a vyvrátily se tak spekulace tehdejších skeptiků.
Z Jacka se stala posmrtně doslova celebrita a jeho příběh lákal zvědavce, kterým přišel tak trochu neuvěřitelný. Dodnes je možné v Jihoafrické republice navštívit muzeum v Grahamstownu, kde je Jackova lebka vystavena. Jack už tak pravděpodobně navždy zůstane jediným zástupcem opičí říše, který byl oficiálně zaměstnán a pobíral plat za svou bezchybnou práci.
Zpracováno na základě:
