Článek
Mojí sestře bylo letos 35 let. Vždy to byla hrdá a cílevědomá žena. Když si něco umanula, tak toho dosáhla. Vystudovala s červeným diplomem tu vysokou školu, kterou si vybrala již v patnácti letech. Už během svých studií se ale seznámila se svým budoucím mužem, který ji naprosto změnil.
Letos tomu bude devět let, co jsou manželé. Ze začátku to vypadalo jako velká láska. Kdykoli jsem je viděl spolu, měli se k sobě, jako kdyby si byli souzeni. Jak to tak ale bývá, nic netrvá věčně. Když za mnou nedávno přišla, svěřila se mi se vším, co po celou dobu jejich manželství zažívá. Jsem jediný z rodiny, kdo o tom ví. Všichni jsme měli za to, jak jim to v manželství klape. Navenek totiž působili jako idylický pár.
U skleničky vína mi vypověděla celý svůj příběh. Zpětně prý zjistila, že ji její muž podváděl ještě před svatbou a pokračoval v tom, i když byli svoji. Nešlo jen o jednu ženu, se kterou by udržoval paralelní vztah. Byli to spíš náhodné a často jednorázové známosti.
Když poprvé odhalila, že jí byl nevěrný, myslela, že se jí zhroutil svět. Zpočátku se jí manžel snažil vysvětlit, že jde o fyzické potěšení a že v tom nejsou žádné city. To ona ale samozřejmě slyšet nechtěla. Pro ni to byla zrada. Když ho to po několika hádkách přestalo bavit, oznámil ji, že si na to musí zvyknout. Nechápala. Její manžel po ní žádal, aby jeho sexuální avantýry tolerovala, protože je to něco, co prostě potřebuje.
Snažila se, aby se manželství úplně nezhroutilo, a proto na to nejdříve přistoupila. Vnuknul jí totiž představu, že když si užije s jinou ženou, ale stejně se vrátí domů, je všechno v pořádku a jejich láska trvá dál. Jak ale zjišťovala, že ji podvádí se spoustou žen a velmi často, docházela jí trpělivost. Řekla mu, že se rozvede.
A právě v tomto momentu to vygradovalo. Oznámil ji, že pokud podá žádost o rozvod, postará se o to, aby jejich dcera byla svěřena do jeho péče. Na ni měl v plánu vytáhnout spoustu pomluv a špinavostí. Vyhrožoval jí tím, že svou dceru už nikdy nedovolí. Bála se. Věděla, že by se s ním mohla pustit do sporu, ale měla strach, že by to pro ni mohlo skončit zle. Její manžel je totiž velmi vlivný muž.
Žila v tomto manželství další roky. Musela vytrpět dokonce i situace, kdy si její manžel své milenky vodil i domů, do jejich ložnice. Bylo jí z toho špatně, ale strach byl silnější. Vsugerovala si, že všichni budou věřit jemu. Vzdala to. Při vyhrocených hádkách ji prý i několikrát uhodil a pak odešel za svými milenkami.
Když jsem tohle všechno poslouchal, měl jsem chuť si to s ním osobně vyřídit za pomoci násilí. Prosila mě, ať to nedělám. Měla pravdu. Násilí ještě nikdy žádný spor nevyřešilo. Na moje návrhy, ať se s ním rozvede, ale nereagovala, přestože jsem jí sliboval, že se všichni postavíme za ni a budeme ji podporovat. Nechtěla o tom ani slyšet.
Bylo mi jí líto. Tolik let trpěla nešťastná v manželství a bála se to komukoli říci. Na moji žádost, ať posbírá zbytky svojí důstojnosti a odejde od toho tyrana, mi odpověděla jen: „Zachovat si trochu důstojnosti? Tu já už přece dávno nemám.“
Pak mi řekla, že to s ním musí vydržet, dokud nebude jejich dcera plnoletá a pak že od něj v klidu odejde. Po této větě jí přišla textová zpráva na mobil, ve které ji naháněl její manžel. Se strachem v očích se rychle zvedla a pospíchala domů.
Zanechala mi v hlavě takový zmatek, že nevím co s ním. Jsem uprostřed něčeho, kam jsem se nechtěl nikdy dostat. Mám to nechat být, jak mě na kolenou s brekem prosila, a být pouze její vrbou, nebo se mám postarat o to, že jí ten člověk už nikdy neublíží a přitom riskovat, že ztratí svoji dceru? Já totiž vůbec netuším.
