Článek
Amelia Earhart se do letounu posadila poprvé ve svých 23 let, tedy v roce 1920. Následoval jeden úspěch za druhým. Ještě ve 20. letech se jí podařilo letět ve výšce vyšší než 4 tisíce metrů, na začátku let třicátých zase letěla na tehdejší dobu neuvěřitelnou rychlostí, 290 kilometrů v hodině.
Protože byla jako žena průkopnicí ženského létání, tyto úspěchy ji motivovaly, aby se snažila svět stále šokovat. Rozhodla se, že jako první žena přeletí celý Atlantský oceán ze Spojených států amerických a přistane v Paříži. Přeletěla ho skutečně celý, ale přistání muselo proběhnout v Severním Irsku, protože letoun měl technické problémy. V hlavě se jí ale zrodil další šokující nápad. Cesta kolem světa.
Svůj sen uskutečnila v roce 1937, kdy vzlétla na tuto cestu z amerického letiště v Kalifornii. Její cesta dále směřovala do Miami, odtud pokračovala do Portorika, Brazílie, pak následoval opět přelet oceánu do Senegalu a přes celou Afriku, přes část Asie až do Indonésie a Austrálie.
V Austrálii mohla Amelia Earhart už prakticky slavit. Ty nejobtížnější části trasy měla za sebou. Spolu s jejím navigátorem už jí zbývalo jen přeletět Tichý oceán a byla by zpět doma. Bylo to něco kolem 11 tisíc kilometrů. 2. července 1937 vzlétli na poslední úsek svojí cesty. Cestou měli ale uskutečnit jednu zastávku. Na lodi Itasca měli dočerpat palivo, protože letoun by tak dlouhou cestu až do Ameriky nezvládl.
Při posledním spojení s letounem Amelie Earhart pomocí vysílaček oznámili tito dobrodruzi docházející palivo. Nedařilo se jim totiž najít loď Itasca, která měla být jejich zastávkou na poslední cestě domů. Pak už žádný kontakt s jejich letounem neproběhl a bylo to naposledy, co o nich někdo slyšel.
Co se ale stalo? Po Amelii Earhart a jejím navigátorovi se horlivě pátralo. Žádné stopy to však nepřineslo. Jako nejpravděpodobnější se jevila teorie, že oba zemřeli v japonském zajetí. Jenže v roce 1940 byla na ostrově Nikumaroro objevena kostra, o které se vědci domnívali, že by dle výšky mohla odpovídat vzrůstu Amelie Earhart. Jenže záhy byla tato kostra prohlášena za mužskou.
Proběhla ještě další novodobá zkoumání této kostry. Pokusil se o to americký vědec a antropolog Richard Jantz. Jeho teorie měla sice mezery, protože nemohl zkoumat skutečnou kostru nalezenou na ostrově, ta se totiž ztratila, ale vycházel pouze ze záznamů ze 40. let. Dospěl však k názoru, že se skutečně jedná o tělo Amelie Earhart.
Ke svému závěru dospěl na základě porovnání velikostí jednotlivých částí kostry s částmi těla Amelie Earhart dle dobových fotografií. Zda se skutečně jedná o tělo Amelie Earhart, však nikdy nebylo oficiálně potvrzeno. My se tak už pravděpodobně nikdy nedozvíme, co se s nejslavnější letkyní světa skutečně stalo.