Článek
George Parrott byla známá postava 19. století. Přestože se narodil ve Francii, slávy se mu dostalo až na americkém Divokém západě. Tam dostal přezdívku Velký nos a působil jako potulný zloděj. Vedl vlastní gang, který měl na svědomí mnoho přepadení vlaků, loupení ve ve vozech i krádeže koní. V roce 1878 se ale odhodlal k činu, který se mu nakonec stal osudným.
V té době se totiž stal odpovědným ze zabití vyšetřovatele a zástupce šerifa. A Velký nos nikdy neuměl držet jazyk za zuby a vraždu těchto dvou vysokých policistů považoval za ohromný úspěch. Všude se s tím tedy vychloubal, což byla jeho největší chyba. Pod vlivem alkoholu to sdělil i někomu, komu takový zloděj jako on rozhodně věřit neměl. A informace o vraždě zástupce šerifa se rychle dostala na vyšší místa. Brzy byl Parrott zadržen.
Big Nose George
Zůstat ve vězení a čekat na soud ale rozhodně nechtěl, a tak se pokusil o útěk. Chybělo jen málo a byl by na svobodě, ale dozorci byli ostražití a jeho útěk mu překazili. Protože se ale báli, že by se o to mohl pokusit znovu a oni si rozhodně nemohli dovolit nechat pláchnout takového zloducha, jakým byl Velký Nos, bez váhání ho oběsili na nejbližším telegrafním sloupu. A zdálo by se, že zloděj Parrott konečně nalezl svůj posmrtný klid.
Jenže tak to nakonec vůbec nebylo. Jeho popravy se zúčastnil i John Osborne, který byl místním lékařem. Tělo Parrotta nikdo nechtěl a pohřbít ho za obecní peníze by bylo nesmírně nákladné. A tak se Osborne rozhodl, že sláva Parrotta přetrvá i po jeho smrti. A to naprosto unikátním způsobem. Osbornův přítel se věnoval studiu mozku kriminálníků, a tak mu Osborne poslal ten Parrottův i s lebkou jako dárek. Jenže lebka samotná pak skončila v rodině jako popelník, zarážka do dveří a později i květináč.
Už tohle bychom dnes zcela odsoudili, ale Osborne zašel ještě dál. Z kůže Parrottova obličeje nechal vytvořit posmrtnou masku, aby jeho tvář byla věčná. A při své inauguraci, kdy se Osborne stal guvernérem ve Wyomingu, si obul zcela zvláštní boty. Že měli něco společného s Parrottem je asi na první pohled jasné. Byly totiž ušité z jeho kůže.
Mít boty z lidské kůže se dnes zdá neetické a naprosto za hranou. Osborne na ně byl ale pyšný. Původně si přál, aby byly ušity i z té části kůže, na které byly bradavky, aby bylo hned všem jasné, z čeho jsou jeho boty vyrobeny, toto přání se mu ale nakonec nevyplnilo. I tak byl ale kvůli jeho nápadům Parrott všem na očích i mnoho let po jeho smrti a nikdy nenašel posmrtný klid.
Všechny tři předměty, jak boty z lidské kůže, tak posmrtná maska a zbytky lebky, jsou dnes ve Wyomingu vystaveny v muzeu. Zbytek Parrottova těla skončil rozřezaný na kousky v solném roztoku a rozpustil se.
Zpracováno na základě:
