Článek
O tom, že se chtějí z Česka odstěhovat, už jsem slyšel od třech párů z mého okolí. Většinou se jedná o občany těsně před důchodem nebo čerstvě v důchodu. Stěžují si, že je zde pro ně jako pro důchodce velmi drahý život vzhledem k tomu, jaký důchod pobírají. A to mají všichni z těchto zmiňovaných to štěstí, že bydlí ve vlastním.
Pokud si totiž představím ženu, která už žije sama, protože je vdovou, pobírá starobní důchod a bydlí v nájmu, neumím si představit, jak to může zvládat. Pokud by bydlela jen v malém bytě v Praze a pokud budu brát v potaz průměrný důchod, padne skoro celý její důchod právě na ubytování. Na její životní situaci nic moc nezlepší ani dávky státní sociální podpory, na které bude mít v takovém případě nárok.
I tak jsem slyšel ze svého okolí hlasy mých známých. Jeden starší pár těsně před sedmdesátkou prodal svůj pražský byt a koupil si za to krásný dům v jižní Itálii. Je to sice ve vnitrozemí, ale k moři to mají dvacet minut autem. Dům má dvě patra, v každém patře tři pokoje, pak je tam koupelna a kuchyň, k tomu velká terasa s výhledem do údolí. Ukazovali mi fotky a musím uznat, že to tam vypadá opravdu krásně. A to ani neutratili vše, co za pražský byt inkasovali. Pokud jim na toto místo bude chodit český důchod, budou se tam mít moc dobře. Takové důstojné stáří si oba zaslouží. Navíc za nimi budou moci jejich děti a vnoučata jezdit na dovolenou a budou to mít k moři, co by kamenem dohodil. Oba už se dokonce začali učit italsky.
Druhý pár, který znám, se chce stěhovat úplně mimo Evropu. Zatím však přemítají, který stát by byl pro jejich stáří nejvhodnější. Ti poslední to mají nejjednodušší. Jejich dcera se provdala do Albánie, tak se tam přestěhují za ní. Životní náklady tam budou mít také mnohem nižší, takže si opět užijí důstojného stáří.
Co mě zaráží je to, že o tom lidé vůbec začínají přemýšlet. Všichni, o kterých jsem mluvil, vždy Českou republiku milovali. Neodcházejí, protože už by tu snad nechtěli žít, ale protože už na to nemají. A já se ptám. To jsme na tom už tak špatně, že neuživíme naše důchodce?
Jejich názor je ale celkem logický. Za poslední dva roky stouply ceny prakticky všeho. U některých výrobků a potravin i téměř na dvojnásobek, přitom důchody se procentuálně zvedly mnohem méně. Takovým lidem se pak razantně snižuje životní úroveň. Ze svého důchodu si toho mohou koupit čím dál méně. Nemohou si tedy ani zachovat svůj standard.
Já se jen bojím toho, abych takové názory nezačal slýchat častěji a častěji. Od seniorů, od lidí v produktivním věku nebo snad i od mladých. Pak by to znamenalo, že Česká republika už začíná být zemí, která není vhodná k žití. A toho se snad nikdo z nás nechce dočkat. Ale na co tedy čekáme?
