Článek
USA plánují na Ukrajinu poslat dělostřelecké granáty s ochuzeným uranem. Dnes vyšlo najevo, že i Velká Británie posílá na Ukrajinu tanky Challenger 2 vybavené pancéřovými náboji s ochuzeným uranem. Země jako USA, Velká Británie a Rusko vyrábějí munici s použitím ochuzeného uranu, protože kov je těžký a hustý, takže je ideální pro rozbití nepřátelského pancíře. Ale je to vysoce kontroverzní zbraň, protože je radioaktivní a toxická, a různé skupiny tvrdily, že její použití USA v Iráku vedlo k přetrvávajícím zdravotním problémům obyvatel, které vedly k tomu, že Fallúdža byla přezdívána „irácká Hirošima“.
Ochuzený uran je odpad, který zbyl z výroby obohaceného uranu pro jaderné zbraně a energetické elektrárny. Je z 60 procent radioaktivní jako přírodní uran. USA mají odhadem 1,5 miliardy liber, které sedí na skládkách nebezpečného odpadu po celé zemi. To znamená, že je hojný a levný, stejně jako vysoce efektivní.
Ochuzený uran může představovat riziko jak pro vojáky, tak pro místní civilní obyvatelstvo. Když munice vyrobená z ochuzeného uranu zasáhne cíl, uran se změní na prach, který je vdechován vojáky v blízkosti místa výbuchu. Vítr pak roznáší prach do okolních oblastí, znečišťuje místní vodu a zemědělství.
„Trosky starých obrněných vozidel a munice také představují hrozbu, zejména pro místní děti, které si hrají na tancích a další vojenské technice vyrobené z ochuzeného uranu,“ řekl Souad Al-Azzawi, docent environmentálního inženýrství na kanadské univerzitě v Dubaji a bývalý ředitel doktorského programu environmentálního inženýrství na univerzitě v Bagdádu.
Ačkoli je výzkumný proces obtížný, vědci stále pracují na tom, aby zjistili, zda existuje souvislost mezi ochuzeným uranem a zdravím komunity v blízkosti konfliktních zón. Výzkumník Al-Azzawi cituje studie, které ukazují, že případy dětské leukémie se mezi lety 1990 a 1997 zvýšily o 60 procent a že vrozené vady se mezi lety 1990 a 1998 v irácké Basře ztrojnásobily. Basra zažila fázi amerického bombardování v reakci na invazi do Kuvajtu v roce 1990. Docent Al-Azzawi naznačuje, že ochuzený uran používaný během takových konfliktů je zodpovědný za nárůst rakoviny a vrozených vad v této oblasti.
I když tyto studie mají svá omezení, poskytují přesvědčivé důvody ke kritickému uvažování o potenciálních účincích ochuzeného uranu.
Země bývalé Jugoslávie
NATO vypálilo v Kosovu asi 30 000 nábojů munice s ochuzeným uranem.
V roce 2000 navštívil tým OSN 12 procent míst, kde NATO hlásilo odpálení munice. Zpráva vydaná v následujícím roce zjistila, že nedošlo k rozsáhlé kontaminaci půdy ani vody.
Zpráva však nevyloučila ani nebezpečí do budoucna a doporučila další monitorování, zejména zásob vody. Zpráva konstatovala, že střely s ochuzeným uranem mohou proniknout až do hloubky 7 metrů a někdy se roztříští. Některé střely zasáhly oblasti v blízkosti studní s podzemní vodou, které byly mělké. Zpráva konstatovala, že uran při kontaktu s vodou a kyslíkem rychle rezaví. Rez neboli oxidovaný uran se může rozpustit ve vodě a kontaminovat ji.
V roce 2001 se francouzský politik Bernard Kouchner objevil před novináři na zničeném autobusovém nádraží v Jugoslávii. Lékař, který založil Lékaře bez hranic, Kouchner byl kosovským dozorcem OSN. „Myslím, že neexistuje žádné skutečné riziko,“ řekl v reakci na zprávy z té doby, že ochuzený uran stojí za hlášeným nárůstem případů leukémie mezi mírovými silami, které sloužily v Kosovu.
Vědci OSN v roce 2002 uvedli, že našli rozsáhlé stopy ochuzeného uranu z munice NATO na pěti místech v Srbsku a Černé Hoře, ale že úroveň kontaminace nepředstavuje bezprostřední zdravotní hrozbu.
Varovali však úřady, aby přijaly preventivní opatření, zejména před povolením developerských projektů, jako je výstavba domů, na místech, protože hrozí riziko rozvíření potenciálně toxické půdy a prachu.
„Existuje mnoho případů leukémie a tak dále. Spousta lidí onemocněla. Myslím, že je to kombinace faktorů. Lidé jsou válkou traumatizováni, ale je to také způsobeno použitými zbraněmi,“ řekl taxikář Nazmi Zogaj, který bojoval s Kosovskou osvobozeneckou armádou, největší kosovsko-albánskou povstaleckou silou během Kosovské války na místech kde NATO používalo granáty s ochuzeným uranem.
Od války se v médiích objevily zprávy o vyšším výskytu leukémie v oblastech, kde byl použit ochuzený uran. Doktorka Merita Berisha, která pracuje v kosovském Institutu veřejného zdraví uvedla, „že zdravotní úřady v zemi tuto otázku nezkoumaly, protože neexistují žádné spolehlivé údaje. Kosovo teprve v letošním roce (tj. 2012) vytvořilo národní databázi rakoviny.“
Irák
Od chvíle, kdy Herbert Reed opustil rozbombardované vlakové depo v Iráku, mu krvácejí dásně. V moči má mnoho krve a ve stolici ještě více. Z ostrého světla ho bolí oči. Ze štítné žlázy mu byl odstraněn nádor. Všude mu vyrážejí vyrážky, které extrémně svědí. Migrény jsou tak obrovské, že si myslí, že mu rozbíjejí lebku. Klouby ho bolí a skřípou jako dveřní panty, které potřebují olej.
S Herbertem Reedem není něco v pořádku, i když si nikdo není jistý, co to je. On sám věří, že zná příčinu, ale nedokáže nikoho, kdo se o něj stará, přesvědčit, že nová oblíbená vojenská zbraň mu způsobila děsivou nemoc.
V rozbujelé byrokracii ministerstva pro záležitosti veteránů má mnoho ošetřovatelů. Internistu, neurologa, specialistu na léčbu bolesti, psychologa, ortopeda a dermatologa. Nemůže fungovat bez svého omračujícího arzenálu léků, které si však vybírají vysokou cenu.
„Jsem jen zombie, která chodí kolem,“ říká Herbert.
Reed je přesvědčen, že ochuzený uran kontaminoval jeho i jeho život. Nyní vede s vládou jedovatou válku, ohledně arzenálu Pentagonu, tisíce nábojů a stovky tanků potažených kovem, který je radioaktivní, chemicky toxický a téměř dvakrát hustší než olovo.
V armádním lékařském centru ve Washingtonu, D. C. Herbert narazil na kamarády ze své jednotky, a začali probírat, co sem jim stalo a co se děje teď.
„Všichni jsme měli migrény. Všichni jsme se cítili špatně,“ říká Reed. "Doktoři řekli: 'Všechno je to ve vaší hlavě, řekl Reed.
Časem se v lékařském centru objevil zdravotník z jejich jednotky. I on trpěl. To znamenalo 8 nemocných vojáků ze 442. vojenské policie, jednotky armádní národní gardy složené převážně z policistů a vězeňských důstojníků z oblasti New Yorku.
Kontaktovali The New York Daily News, které zaplatili sofistikované testy moči. Pak si najali právníka.
Testy zjistily, že vojáci Herbert Reed, Gerard Matthew, Raymond Ramos, Hector Vega, Augustin Matos, Anthony Yonnone, Jerry Ojeda a Anthony Phillip mají v moči ochuzený uran podle testů provedených v prosinci 2003.
Analýzy byly provedeny v Německu frankfurtským profesorem, který vyvinul test ochuzeného uranu s Randallem Parrishem, profesorem izotopové geologie na univerzitě v Leicesteru v Británii.
Veteráni, kteří použili své pozitivní výsledky jako důkaz, zažalovali americkou armádu s tvrzením, že úředníci znali nebezpečí ochuzeného uranu, ale rizika skrývali.
Irácké ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že počet případů rakoviny v celostátním měřítku vzrostl z 6 555 v roce 1989 na 10 931 v roce 1997, zejména v oblastech těžce bombardovaných spojeneckými silami během války v Perském zálivu.
Ochuzený uran a další veteráni.
Ochuzený uran byl dlouho podezříván jako možný přispěvatel k syndromu války v Perském zálivu a v polovině 90. let veteráni pomohli přimět armádu, aby sledovala vojáky, kteří mu byli vystaveni.
Bude trvat roky, než se zjistí, jak ochuzený uran ovlivnil vojáky z této války.
Po Vietnamu si veteráni v počtu, který s postupem času narůstal, stěžovali na bolesti kloubů, noční pocení, krvavé výkaly, migrény, nevysvětlitelné vyrážky a násilnické chování; u některých se objevila rakovina.
Trvalo více než 25 let, než Pentagon uznal, že Agent Orange, žíravý defoliant používaný k roztavení džungle Vietnamu, byl spojen s tímto utrpením.
Trvalo 40 let, než armáda odškodnila nemocné veterány z druhé světové války, kteří byli vystaveni masivní radiaci během testů atomové bomby.
Výzkum na zvířatech ukazuje vedlejší účinky
Existuje několik studií o tom, jak ochuzený uran působí na zvířata, i když jejich výsledky samozřejmě nelze přímo aplikovat na člověka.
Vojenský výzkum na myších ukázal, že ochuzený uran se může dostat do krevního oběhu a usadit se v kostech, mozku, ledvinách a lymfatických uzlinách. Jiný výzkum na potkanech ukazuje, že ochuzený uran může mít za následek rakovinné nádory a genetické mutace a přecházet z matky na nenarozené dítě, což vede k vrozeným vadám.
Iráčtí lékaři hlásili po invazi v roce 1991 výrazný nárůst vrozených vad a rakoviny u dětí.
Irácké úřady „zjistily, že uran, který působí na krevní buňky, má vážný dopad na zdraví: Počet případů leukémie se výrazně zvýšil, stejně jako výskyt deformací plodu,“ uvedla OSN.
V roce 2005 identifikoval Program OSN pro životní prostředí 311 znečištěných míst v Iráku. Podle agentury si jejich vyčištění vyžádá nejméně 40 milionů dolarů a několik let.
Patnáct let poté, co byl poprvé použit v bitvě, existuje pouze jedna americká vládní studie monitorující veterány vystavené ochuzeného uranu, ve studii je pouze 32 vojáků přestože jich v Iráku bojovalo statisíce.
Pentagonem sponzorovaná studie zbraní vyrobených z ochuzeného uranu, vedlejšího produktu výroby jaderných zbraní, jejichž použití vyvolalo ekologické protesty, dospěla k závěru, že nejsou ani dostatečně toxické, ani dostatečně radioaktivní, aby byly zdravotní hrozbou pro vojáky v dávkách, které pravděpodobně dostanou.
Účinky ochuzeného uranu podle EU
Všechny izotopy uranu jsou radioaktivní. Ochuzený uran je znatelně méně radioaktivní – obvykle asi o 40 procent méně – než nezpracovaný uran. Aktivita je hlavně ve formě alfa-částic, které nepronikají kůží. To znamená, že nebezpečí ozáření uranu vzniká pouze při vdechování prachu, jídle nebo pití kontaminovaných potravin nebo vody nebo při vniknutí šrapnelů do těla.
Záření může způsobit nemoc z ozáření v důsledku okamžitého poškození tkáně. Takové poškození je vidět po radioterapii, průmyslových haváriích a použití jaderných zbraní. Reprodukční buňky, jako jsou buňky ve sliznici střeva, kostní dřeně a kůži, jsou nejvíce postiženy. Velmi závažná expozice způsobuje destrukci tkáně a je rychle smrtelná.
V bojových zónách by vozidla zasažená ochuzeným uranem měla být znepřístupněna široké veřejnosti a řádně zlikvidována. Použitá munice s ochuzeným uranem by měla být také sbírána a likvidována.
Závěr
Na závěr lze z jistotou říci, že zbraňové systémy s použitím ochuzeného uranu jsou vysoko kontroverzní kvůli jejich radioaktivní a toxické povaze. Tyto zde zmiňované zprávy naznačují, že použití zbraní s ochuzeným uranem může mít dlouhodobé důsledky na životní prostředí a zdraví lidí.
Zdroje:
Harvard
New York Times
NBC News
Deutsche Welle
Evropská komise
