A co jsi dokázal ty, že chceš kritizovat ostatní?

Internetové diskuze, ať už na sociálních sítích, nebo pod články na zpravodajských serverech jsou od toho, aby zde lidé vyjadřovali svůj názor. Nežijeme ve světě, který je dokonalý, sluníčkový. Žijeme ve světě, který má pozitiva i negativa. A podle toho to také vypadá v diskuzích. Někdo může mít názory kladném, pozitivní, jiný zase záporné a negativní.

Věcná kritika, to není nic špatného. Naopak, je to ideální zpětná vazba. Mám na mysli objektivní, negativní komentář, včetně shrnutých důvodů, na kterých je založen. Ne pouze plivání jedovatých slin, jak to někteří umí. To kritika není. Objektivní zhodnocení, i když vyplývá negativně, to kritika je. A má v diskuzích své místo. Kdo takovou kritiku vysloví ale musí počítat s tím, že se může stát celkem snadným terčem ostatních. Zvláště, když svým názorem tak trochu vybočuje ze stáda.

Jsou lidé, kteří dokážou na kritiku věcně reagovat, respektovat ji, tolerovat názor. A zároveň přichází s argumenty, kterými se snaží o to, aby kritik přehodnotil původní myšlenku. S takovými lidmi je radost diskutovat, debata je slušná, zajímavá, příjemná, mnohdy se zajímavým výsledkem.

A potom je tu druhá skupina zastánců. Ti umí jediné, vypustit univerzální a otřepanou frázi: „A co jsi dokázal ty?“ Ne, tohle není argument. Tohle je dokonalý argumentační faul, na který nemá smysl vůbec reagovat.

Mají snad právo kritizovat jenom ti, co v životě něco dokázali? Nebo jenom ti, co něco dokázali ve stejném oboru jako kritizovaná osoba? Samozřejmě, že ne. Mohu být široko, daleko největší lempl a stále mám právo objektivně kritizovat.

Abych poznal přesolené nebo vyloženě nepoživatelné jídlo v restauraci, nemusím být raketovým inženýrem, ani nemusím vařit jako Escoffier. Klidně mohu být takový diletant, že „spálím i čaj“. To mi neubírá právo říct, že se to kuchaři moc nepovedlo.

I když ležím doma na gauči s lahváčem v ruce, neubírá mi to právo objektivně kritizovat výsledky sportovců, když je pohledem do výsledkové listiny patrné, že v konkurenci rozhodně neobstály. Na kritiku nemám nárok jen tehdy, kdy uběhnu maraton pod dvě hodiny nebo stovku pod deset vteřin. Pokud je výsledek v tabulce žalostný, není to na poplácání po zádech, ale je to důvod ke kritice.

Pokud je kritika objektivní a nejde jenom o plivání jedovatých slin, lze kritizovat cokoliv a kohokoliv. Nemusíme nejprve věnovat desítky let studiu a získávání praxe v oboru, nemusíme se stát skutečným profíkem, abychom konečně mohli vyslovit svůj názor. Nebojte se ho vyslovit, i když jde proti proudu. Důležité je jediné, aby byl vždy podložen pravdivými argumenty.