Článek
Naši známí se vrátili z teplých krajin. Rozhodli se, že si v lednu udělají radost a vyrazí někam za sluncem. Zájezd měli koupený dlouho dopředu, prý všechno pečlivě plánovali, vybírali a rozmýšleli. Kdykoliv nám o tom povídali, zdálo se, že to bude naprostá idyla. A teď se vrátili – a jejich zážitky idylicky moc nezněly. Hotel byl prý plný dětí.
A kde jste to vlastně byli?
S velkým očekáváním se ptáme, jaké to bylo, jak si to užili. Ani jeden z nich moc nadšeně nezní. Místo odpočinku jenom řev a hluk dětí, jako by byly součástí nějakého dětského tábora, školy nebo školky.
Ptáme se, kde vlastně byli. Název hotelu nám samozřejmě nic neříká, ale když začnou ukazovat fotky, mám co dělat, abych nevyprskl smíchy. Uznale pokyvuji hlavou, že to tam vypadá hezky, ale ve skutečnosti si myslím své a snažím se udržet.
Aquapark a dětské hřiště
Pokoj, jídelna, hlavní bazén… a pak obrovský aquapark s rozlehlou dětskou zónou, na kterou navazuje dětské hřiště. Proboha, kdo asi do takového hotelu bude primárně jezdit? Jasně, že rodiny, které své ratolesti ráno vypustí, při obědě zkontrolují a večer je zase někde najdou. Děti, když zrovna nebudou na pláži, budou celý den blbnout na skluzavkách a hřištích.
Mně by stačila jedna fotka hotelu a hned bych věděl, jaká skladba návštěvníků bude dominovat. Jsem si jistý, že jako rodinný hotel pro zabavení dětí je to skvělá volba. Ale jako hotel, kam si jede bezdětný pár užít lednového tepla a dokonalého relaxu? Tak to ani náhodou.
Koho by to napadlo?
Nechápu, jak někdo vezme několik desítek tisíc na zimní dovolenou, básní o tom, jak důkladně vybíral hotel, a pak si vybere místo, které je očividně koncipované jako rodinný resort. Proboha, v dnešní době, kdy existují výhradně gay hotely, hotely adults only, hotely 16+, někdo omylem koupí zájezd do hotelu, který je plný dětí? A pak si ještě stěžuje? A to všechno s tím, že prý vybíral opravdu pečlivě. Mně nezbývá než kroutit hlavou.
Reklamace? Jo, zkus to!
Prý mají v plánu pobyt reklamovat a žádat odškodnění. Hotel jim totiž doporučila paní na přepážce cestovní kanceláře. Po téhle větě jsem měl co dělat, abych nevyprskl smíchy podruhé. Paní na přepážce, která má ve svém počítači nabídku zájezdů do desítek zemí a desítek tisíc hotelů, bude určitě přesně vědět, jak to tam vypadá a co tam člověk zažije.
Ale prosím, ať tu reklamaci klidně zkusí, podpořil jsem je. Alespoň se pobaví i lidé v cestovní kanceláři. Alespoň vím, kdo je živí. My ostatní máme internet, projdeme si cestovatelské stránky, diskuse, videa, profily na sociálních sítích a přesně víme, co se nám bude líbit. A jediné, co od cestovní kanceláře potřebujeme, je číslo účtu a smlouva – což dneska zvládne i umělá inteligence.
