Článek
Zip máme u kalhot, u mikin, u šatů. Jeho princip ale využíváme také na našich silnicích. Pravidlo zipu, tedy střídavého řazení, je jednou ze zásad bezpečné jízdy, kterou je potřebné respektovat. Pravidlo zipu platí všude, kde řidič nemůže jet dál ve svém jízdním pruhu a je zřejmé, který pruh je průběžný. Jedná se tedy o situaci snížení počtu jízdních pruhů, místo dopravní uzavírky a omezení nebo místo dopravní nehody.
Jak se v tomto případě chovat?
Je to naprosto jednoduché a snadno pochopitelné. Řidiči by měli do místa, kde se dva pruhy sbíhají v jeden, přijíždět v obou pruzích. Až před místech zúžení by se měli řidiči zařadit do průběžného jízdního pruhu způsobem střídavým.
Laicky řečeno, jedeme až k překážce a tam se zařadíme do druhého, tedy pokračujícího jízdního pruhu. Že to není žádný standard, je vidět snad v každém městě, kde se počty jízdních pruhů v určitých úsecích snižují. V tom průběžném kolona až do předchozích křižovatek, zatímco končící pruh je skoro volný.
Tak proč ho nevyužít?
Podobných situací jsem už zažil desítky. Kolona, kdo ví kam, zatímco končící pruh krásně volný. Pravidla silničního provozu jsou jasná jako facka. Pokračovat daným pruhem až k jeho ukončení a zde se zařadit do pruhu průběžného. Samozřejmě se vší ohleduplností a se světelným znamením o změně směru jízdy.
A tak jedu prázdným pruhem, několik set metrů kupředu. Na tváři mám úsměv a zároveň kroutím hlavou nad tím, proč ostatní řidiči nepochopitelně nedodržují předpisy a vytvářejí kolony. Ale co, jen ať to dělají, když z toho mým profit. Konec pruhu se blíží. Začínám zpomalovat na podobnou rychlost kolony, dávám levý blinkr, vybírám místo k zařazení, rychlost mám ustálenou a čekám na uvolnění místa. Ale k tomu nedochází.
Proč mě trestáš?
Nejenom že bylo vidět, že mi řidič v průběžném pruhu nechce prostor před sebou uvolnit. On ho zcela zavřel tím, že výrazněji přidal, aby se nalepil na auto před sebou. Tohle je jasný signál naschválů. Ze strany řidiče, který nezná předpisy, nezná pravidlo zipu a který v tu chvíli ani nedodržuje bezpečnou vzdálenost.
No nic, co teď? Vím, že jsem v právu. A vím, že mému desetiletému autu nějaký ten šrám neuškodí. Můžu se tam začít cpát a vynucovat si místo. A buď agresivní řidič povolí a pustí mě, nebo to vygraduje až k ťukanci. Risknu to? Ne, budu gentleman, zachovám si slušnost a nesnížím se na úroveň toho agresivního hlupáka, který neví, kde mám jet.
Jedu hned za ním
Bez problémů se začínám řadit za něj. Takto pokračujeme několik stovek metrů, než se kolona konečně začíná trochu rozjíždět. Najednou mu bliknou brzdovky, reaguji dupnutím na brzdy. Aha, další trest? Vybrzdění abych se lekl?
Ptám se sám sebe, ale za co? Končící pruhy se mají využít až do konce. Je to správné, je to dle zákona, z hlediska lepší plynulosti a usměrnění dopravy je to i nejlepší způsob jízdy. Přesto se musím na silnici potýkat s těmi, kteří mě za správnost mého jednání trestají. Ach jo.
