Co si to dovoluješ? aneb Jak jsem chystal článek o špatně parkujících řidičích

Všichni je známe – mám na mysli parkovací místa určená pro rodiny či matky s dětmi. Jsou skoro u každého většího supermarketu, obchodního domu či nákupní galerie. Jejich účel je jasný: umožnit rodičům s dětmi zastavit blíž u vchodu a zaparkovat na širším parkovacím místě. Proč? Aby se dětem lépe upínaly sedačky, aby se do auta snáz vkládalo vajíčko s malým dítětem, zkrátka aby to rodiče měli snazší.

Je to dlouhodobý nešvar, se kterým se nechci a neumím smířit. Byl jsem vychován tak, abych byl ohleduplný k okolí, abych využíval jen to, co je určeno mně, a abych lidem nedělal naschvály. Stačí chvíli postát na parkovišti u nákupního centra a zjistíte, že ne každý to tak má. Lidem jde často jen o vlastní pohodlí. A tak, když vidí volné místo pro rodiče s dětmi, klidně tam zaparkují, i když je jasně označeno a oni v autě žádné dítě nemají. Ani sedačku, ani vajíčko – prostě nic.

Nechci nikoho neprávem osočovat. Může se stát, že maminka s dítětem je v obchodě a otec přijel vyzvednout jen je. Matka má vajíčko na košíku, nebo mají sedačku v kufru auta. Jinými slovy, i když přijel muž sám, mohli by společně odjíždět jako rodina. Není to sice moc pravděpodobné, ale radši to budu předpokládat, než někomu zkazím den tím, že ho neprávem obviním.

Takže vyčkávám, až se dotyčný začne vracet k autu. Když vidím, že s ním opravdu nepřichází žádné dítě ani další člen rodiny, jdu do akce. Rychle přistoupím k řidiči a slušně se ho zeptám: „Dobrý den, mohu si vás a vaše auto vyfotit? Připravuji článek o neohleduplných řidičích.“ Tahle věta ale na lidi působí jako rudý hadr na býka.

Reakce byly většinou stejné. Došlo i k několika fyzickým kontaktům, kdy mě řidič nevybíravě odstrčil. Několikrát jsem byl „poslán kamsi“ a mnohokrát jsem si vyslechl spršku vulgarit, z nichž některé jsem slyšel poprvé v životě. Vrcholem bylo vyhrožování fyzickou inzultací. Našlo se jen pár slušnějších jedinců, kteří se vymlouvali, že značky (vodorovné i svislé) přehlédli. Jiní se hájili tím, že si jen rychle odskočili do bankomatu či lékárny a zdrželi se maximálně dvě minuty. I když i oni patřili mezi řidiče blokující vyhrazená místa, aspoň věděli, že dělají špatnou věc, a byli schopni se omluvit a vysvětlit ji.

U většiny se však potvrdilo, co jsem si myslel: jsou to neohleduplní hulváti, kteří spoléhají na to, že jejich přestupek nikdo řešit nebude a nikdo tím nebude ztrácet čas. Nehledě na to, jestli vůbec existují pravomoci na soukromém parkovišti sjednat nápravu. Prostě neohleduplní řidiči, myslící jen a pouze na sebe.

Už se nemůžu dočkat zapálené diskuse plné názorů těchto „chytráků“, kteří dělají totéž. A já se ptám: co by se líbilo vám? Třeba soused, který by v 6:00 začal hlasitě hartusit, ale zůstal by těsně pod zákonným limitem hluku. Líbilo by se vám to?

Nebo soused, který by ráno odhrnul sníh z auta a vyhrnul ho před vaše, takže byste měli komplikovaný odjezd? Žádný zákon totiž nenařizuje, kam se sníh odhazuje. Nebo co takhle soused, který by se záměrně loudal ve schodišti a blokoval celou jeho šíři, takže by vám cesta do patra trvala pět minut? Ani tempo chůze žádný předpis neupravuje. Takových příkladů najdete stovky.

Zamyslete se, jestli naši společnost a vzájemné bezproblémové soužití řídí víc zákony, nebo obyčejná ohleduplnost a slušnost. Pak vám třeba dojde, co děláte špatně.

Zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/jak-umlcet-hlucneho-souseda-307193