Hlavní obsah

„Přišli déle a už jedí,“ nadávali jsme číšníkovi. Ten nás okamžitě zpražil

Foto: Freepik

Když jdu do restaurace, nechci čekat. A už vůbec nechci, aby mě někdo předbíhal.

Článek

Když jdu do restaurace, předpokládám, že na svou objednávku nebudu čekat nějak extrémně dlouho. Že si objednám, kuchyně jídlo připraví a já ho dostanu na stůl. A to ideálně v pořadí, v jakém jsem si oproti jiným hostům objednal. Ale očividně tomu tak není.

Objednáváme

Přicházíme do restaurace, sedáme si, přichází číšník a dává nám menu. Objednáváme si nápoje a za pár minut i jídlo. Restaurace je poloprázdná, takže očekáváme, že to bude hotové rychle. Zhruba za deset minut přijdou další lidé, obsadí dva stoly. Číšník je také obslouží a stejně jako my i oni čekají na svá jídla.

A pak najednou číšník vyjde z kuchyně s několika talíři. Nese je k jednomu stolu, který přišel po nás. A chvíli nato jde znovu s plnými talíři, tentokrát k druhému stolu, který přišel po nás. „To na nás určitě zapomněli,“ vyhrkne partnerka sedící vedle mě, na které vidím, že má očividně hlad a že ji to dost rozhodilo.

Kde je naše jídlo

Jakmile jde kolem číšník, hned ho osloví. „Můžeme se vás zeptat?“ táže se ho. „Ano, jak posloužím?“ slušně a mile odvětí mladý muž. „Támhle ty stoly už mají jídlo, ti lidé přišli po nás a už dávno jedí. Že vy jste na nás zapomněl?“ táže se ho má partnerka. „Moment, jdu to radši zkontrolovat,“ odvětí číšník.

„Tak jak to vypadá?“ ptám se, když přijde znovu. „Zapomněl jste na nás?“ „Nikoliv, objednávka je zadaná, v kuchyni ji mají a už na ní pracují, všechno je v pořádku,“ sdělil nám. „Tak jak to, že jsme jídlo nedostali a tamti ano?“ ptám se ho značně popuzený.

Určitě to chápete

Číšník byl z našeho dotazu viditelně rozhozený a já už chápu proč. A nedivím se mu. „Tak já vám to vysvětlím,“ řekl. „Vy jste si objednali steaky, jejich příprava nějaký čas trvá. Ti od vedlejších stolů mají omáčku, hotovku. Ta je uvařená, pomocná síla ji jen nabere a hned vydává. Otázka pár minut. Ale udělat dobře steak za pár minut? To uznáte, že nejde,“ dodal s úsměvem.

No jo, to dává logiku, uznale jsem pokýval hlavou. A trochu se zastyděl. Má pravdu, v kuchyni není jeden člověk a nemusí vydávat jídla v pořadí, ve kterém přišli. Dát si hotovku, nebo třeba jen utopence k pivu, asi bychom to měli také hned. No, nakonec jsme se dočkali a musím uznat, že čekání za to stálo. Ale 35 minut bylo na mě přece jen moc. Jste stejného názoru, nebo je půlhodinové čekání na steak normální?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz