Článek
Je zajímavé, jak si mozek dokáže uchovávat hlavně ty pozitivní vzpomínky, zatímco ty špatné vytěsní. Určitě jste se stejně jako já už setkali s tvrzením, že „dřív bylo líp“. Tou dřívější dobou je myšlený socialismus. Kdo tu dobu pamatuje, moc pozitiv na ní nenajde. A to ani mezi výrobky, o kterých se dnes tak často mluví.
Byly kvalitní?
Dřív byly potraviny lecjaké, ale že by snad byly kvalitní, o tom se dá s úspěchem pochybovat. Docela by mě zajímalo, co jedí lidé dnes, když jim socialistická produkce přišla „kvalitní“. Dnes totiž, aby vůbec bylo možné výrobek prodávat, musí být na obalu uvedené naprosto všechno. K tomu přidejme různé laboratorní testy, které ověřují, že je vše v pořádku.
Dřív tohle absolutně nikdo neřešil. Vlastně nikdo ani moc nevěděl, co všechno obsahuje sousto, které má zrovna v puse. A možná by se zděsil, kdyby věděl nejen reálné složení, ale i to, co se dokázalo ututlat — a přesto v jídle bylo.
A dnes?
A co současná kvalita? Je lepší, nebo horší? Odpověď je jednoduchá: je obojí.
Vyrazte do velkých supermarketů, třeba k pultu uzenin, a podívejte se, kolik stojí některé salámy, párky nebo klobásy. I průměrně vzdělaného člověka při pohledu na některé cenovky napadne, že to s kvalitou nebude až tak růžové. Příkladem budiž známé javořické párky, které v akci chytnete i za cenu kolem 14 korun za sto gramů. A když se podíváte na složení, zjistíte třeba, že je tam kuřecí maso strojně oddělené v množství 67 %. Mňam, úplně se mi sbíhají sliny.
Ve stejných marketech ale najdete i různé druhy uherských klobás, kde už za deset deka nedáte 14 korun jako u javořických párků, ale skoro 45 Kč. A u takových pak zjistíte třeba to, že na 100 g výrobku bylo použito 162 g masa.
Máme to, co chceme
Zatímco socialistická „kvalita“ byla to jediné, co jsme si mohli koupit, dnes máme na výběr. Můžeme sáhnout po stejných hnusech, které jsme jedli dřív a které nás vyjdou na kilo lehce přes stovku. Nebo sáhneme hlouběji do kapsy a koupíme něco kvalitního.
Jednoduše: máme to, co chceme. Opravdu nejde prodávat kvalitní výrobek za cenu podřadného zboží. Jasně, chápu, to by se líbilo každému — i mně. Ale nedává to ani smysl, ani logiku. Takže až budete příště brečet, že jíte nekvalitní potraviny, jste do velké míry sami strůjci toho problému. Výběr existuje, jen jste se rozhodli jíst to nejhorší — úplně dobrovolně.
