Článek
Proč chce člověk změnit práci? Důvody mohou být různé. Může to být proto, že mu vadí kolektiv, proto, že mu vadí vedení, třeba proto, že není úplně spokojený s náplní práce nebo se svým platem. U mě byl problém hlavně v platu. Ne že by byl vyloženě špatný, ale když jsem si nedávno řekl o navýšení, bylo mi to zamítnuto.
Jsem dobrý a nepostradatelný
Nemyslím si, že jsem ten, kterého dokáže nahradit každý, kdo čeká přede dveřmi. Jsem ve firmě dlouho, jsem loajální, zkušený, odpovědný. Takže jsem přesně ten, kterého by si firma měla vážit. Nikdy jsem si nepotrpěl na nějaké líbivé řeči, na chválu, nebo třeba na nějaké tituly, že jsem zaměstnanec měsíce. Mě zajímalo jediné – peníze.
Pokud je se mnou firma spokojená, tak ať mě prostě náležitě odmění. A je to vyřešeno, je to jednoduché, je to snadné. Ať mi dá vysoký plat, nějaké další odměny a bonusy. Já uvidím, že si mě váží, a budu dál takový zaměstnanec, jaký mám být. Je to jednoduché.
Tak já končím
Ale když mi po poslední žádosti firma odmítla přidat a já věděl, že nebudu mít problém upíchnout se jinde, vzal jsem to do svých rukou radikálně. Sepsal jsem výpověď a dorazil s ní do šéfovy kanceláře. Tam jsem mu jasně řekl, že dále tady už pracovat nebudu a že podávám výpověď. Položil jsem mu ji na stůl a považoval to za konečnou.
On se mě zcela pochopitelně zeptal, proč, co je ten důvod. A já odpověděl, nebylo to nic těžkého. Tím jediným a hlavním důvodem jsou samozřejmě peníze, nic jiného. Šéf otevřel laptop, chvíli tam něco zkoumal, klikal a potom se mi podíval do očí a řekl něco, na co nikdy nezapomenu.
Budete mlčet
Podíval se mi do očí a řekl to jasně a na rovinu. Dobře, tak já vám přidám. Řekl dokonce i konkrétní částku, která mi vyrazila dech. Bylo to o několik tisíc více, než jsem původně chtěl já. Byl jsem štěstím bez sebe, ale čekal jsem, že v tom bude nějaký háček. A taky byl, protože šéf pokračoval. Tohle všechno má prý jednu podmínku. A jakou? Že budu mlčet, že se tím nebudu nikomu ve firmě chlubit. Nikdo se nesmí dozvědět, kolik vydělávám.
A já? Souhlasil jsem. Je mi jasné, že tahle podmínka má logiku. Každý by potom chtěl víc a víc. Takže jsem si zase vzal svou výpověď, rovnou ji vložil do skartovačky, se šéfem jsme si podali ruce a domluvili se, že zítra přijdu podepsat dodatek ke smlouvě. Čekal jsem i podpis mlčenlivosti, ale prý není potřeba. Prý se mi věří. No, a já jsem odcházel jak překvapený, tak i šťastný, že jsem dosáhl svého. Jen musím kecat svým kolegům, proč jsem ve firmě i nadále zůstal.
