Článek
Nebudu zapírat, taky vozím syna do školy autem. Ale jen ve dnech, kdy je horší počasí a cestování MHD není úplně ideální. Nikdy ale nejedu autem až ke škole, aby ji měl přímo pod nosem. Zastavím bezpečně ve vedlejší ulici na centrálním velkém parkovišti, které je každé ráno volné, zaparkuju a jdeme se podívat na ten mumraj. A musíme dávat setsakra pozor, abychom to zvládli bez úhony.
Policie by nestačila vybírat
Každodenní kolorit je spojený s výčtem dopravních přestupků, za které by policie nestíhala vybírat peníze. Začíná to obligátním zastavením tam, kde to zakazuje značka. Ano, myslím zákaz zastavení. Z nějakého důvodu si spousta rodičů myslí, že zapnuté „varováky“ tu značku negují a automaticky jim dávají výjimku. Jenže tak to fakt nefunguje.
O kousek dál sice zastavení žádná značka nezakazuje, ale pořád tu platí pravidla silničního provozu. Třeba to, že když už auto zastavím, měl bych nechat na silnici dostatečný průjezd. Ale kdepak — někdo zastaví tak daleko od obrubníku, že zablokuje půlku ulice. A „experti“ jsou pak rodiče, kteří z druhého směru zastaví na stejné úrovni jiného auta a silnici ucpou dokonale. Kdo nemá tank, který by obě auta slisoval, neprojede.
Z důvodu bezpečnosti dětí je před školou omezená rychlost. Někteří rodiče jsou asi negramotní a neznají význam čísel na značce, jinak si neumím vysvětlit, proč na té třicítce jedou prokazatelně rychleji. A je jim úplně jedno, že tam pobíhají děti a jiní rodiče vedou své děti do školního ústavu. Já jedu, vy skákejte — to je ranní motto.
A „ať mě je slyšet“ je motto dalších. Někteří mají potřebu túrovat motory, aby každý viděl, že jejich desetiletá vražda s upraveným výfukem je něco, co jen tak nepotká. Další zase testují klakson, protože se strašně diví, jak je možné, že několik desítek aut ve stejný okamžik ucpalo silnici před školou.
A do toho všeho se pletou „deváťáci“. Pubertální mládež, oči přilepené na telefonech, v uších sluchátka a… jdou. Bez ohledu na to, co se kolem nich děje a jaké je tam nebezpečí. Oni jsou pány tohohle mumraje.
Zakažme vjezd, hlídejme dodržování
Řešení? Jediné: zakázat vjezd aut před školy. A důsledně hlídat dodržování. Pokud se něco nezměnilo, rodiče i děti mají nohy a těch pár stovek metrů by určitě zvládli dojít — stejně jako my.
A pokud se vymlouvají, že nestíhají? I na to existuje pomoc. Říká se jí budík. Ten můj funguje tak, že si na něm nastavím přesný čas zvonění — takový, aby mi všechno vyšlo bez stresu a nervů.
