Článek
Je úplně jedno, jestli se jedná o hudební festival, kino, divadlo, akci pro děti, dětský koutek nebo městskou slavnost. Všude se obvykle platí nějaké vstupné. Někdy může být dobrovolné, což znamená jenom to, že někdo akci dotuje, nebo si v rámci ní vydělá na něčem jiném. A jindy zase může být vstupné pěkně mastné.
Vyčiňme jim
Je jedno, kolik je vstupné. I kdyby to byla jedna jediná koruna, může to někomu připadat drahé. Co v takové situaci udělat? No, nejlepší je přece vyčinit za to pořadatelům. Vynadat jim, že nedělají akce pro normální lidi, že chtějí vydělat a že nejsou orientovaní pro veřejnost. Sice je to z mé strany nadsázka, ale ono se to reálně skutečně děje. Lidé přesto, že mají možnost volby jít, nebo nejít, zvolí ještě variantu tři. Vynadat pořadatelům.
Je to přece dobrovolné
Proč někomu nadávat za cenovou politiku, kterou zvolí? Není to povinná akce, takové jako byly první máje, nebo akce Z či pracovní soboty, máme naštěstí dávno za sebou. Dnes si můžeme vybrat, jak budeme trávit náš volný čas. Můžeme jít na organizovanou akci, na specializované místo, kde holt musíme počítat s tím, že budeme platit peníze.
Nebo můžeme jít tam, kde je to zdarma. Projet se na kole, projít se v lese. Opéct si na veřejném ohništi buřta, vyřádit se na veřejném městském prostoru. Tohle všechno jsou aktivity, které nás nestojí žádné peníze a přinášejí nám taktéž nemalé uspokojení. Stačí jenom chtít trochu plánovat.
My tam prostě chceme
Pokud někdo někam chce, ať respektuje podmínky a požadavky pořadatele. Dle zákona je pochopitelně zapovězena jakákoliv diskriminace. Ale pokud si stanoví astronomické vstupné, zákaz vnášení jídla a pití, drahé zálohované kelímky, veganské jídlo nebo pouze nealkoholické nápoje, je to jenom na něm samotném.
On pořádá akci, on si určuje podmínky. My ostatní jsme návštěvníci, pro nás je to dobrovolné. My můžeme, ale i nemusíme přijít. Nemáme sebemenší právo kritizovat něčí byznys plán, protože je to vždy jen jeho věc. Také jeho risk, že mu nikdo nepřijde.
