Článek
Les je fajn místo, kde se můžete projít, odreagovat, uklidnit a přijít na jiné myšlenky – ovšem jen za předpokladu, že se vydáte tak tři kilometry do nejhlubší části, kde opravdu nepotkáte ani živáčka. Jinak je les často noční můrou hlavně kvůli nevychovaným návštěvníkům.
Děti a psi
Procházím se lesem; sem tam kolem mě proběhne nějaký sportovec, který se chce běháním dostat do formy. Občas projede cyklista, jenž si zvolil lesní cestu jako trasu do cíle. Někdy potkám někoho stejného jako já – člověka, který se vydal do lesa jen tak na procházku, načerpat síly, energii, pročistit si hlavu.
A pak potkávám to nejhorší, co můžete v lese potkat. První skupinu tvoří rodiny s dětmi. Nic proti nim, ale těm nejmenším by měl někdo vysvětlit, že les je místo klidu: nic se tam neničí, nehází, nekope a hlavně se tam nehuláká jak na lesy. Na druhou stranu jsou to děti – chtějí se bavit a užívat si dětství; pokud jejich chování nepřesáhne únosnou mez, dá se to vydržet.
Pak jsou tu pejskaři a jejich čtyřnozí mazlíčci. Ti jsou v leckčems podobní dětem: pobíhají po lese, dělají hluk, jen místo křiku štěkají. Na rozdíl od dětí však často neposlouchají vůbec, takže si dělají, co chtějí. Kde-kdo z nich pak zanechá hromádku, kterou nezodpovědný majitel neuklidí, protože tu nikde není odpadkový koš se sáčky, na které je zvyklý z města. Vrcholem všeho je, když k vám pes přiběhne, naruší váš osobní prostor, začne vás očuchávat a skákat po vás.
Když neumí poslouchat, dejte mu vodítko i košík
Na jednu takovou pejskařku jsem bohužel narazil. Šla na procházku s malým ratlíkem – ani nevím, co je to za plemeno. Pes pobíhal, jak a kde chtěl, dáma na něj pořád pokřikovala, ale on nereagoval. Přiběhl ke mně, očuchával mi nohu, skákal na mě. Rychlým, ale mírným pohybem jsem ho – řekl bych – „odkopl“ z dosahu; tak, abych mu neublížil, ale jasně stanovil hranici. Na psa to zabralo, na paní to však bylo jako červený hadr na býka.
Hned na mě spustila, co si to dovoluji. To jsem si já líbit nenechal: „Milá dámo, váš pes mi tady skáče po noze, není mi to příjemné a nechci, aby mě zakousl. Tak se nedivte. Když neumí poslouchat, dejte mu vodítko i košík,“ hrozil jsem pejskařce a dodal, že se to zopakuje, klidně zavolám policii.
A ještě je dotčená
Pes tam kadí po lese, štěká, běhá, obtěžuje lidi – a když jí řeknu, ať mu nasadí vodítko a košík, aby ho měla pod kontrolou, je dotčená? Co je to za člověka? Já nemám nic proti komukoli v lese, ani proti psům. Ale není to vlk, aby tam divoce pobíhal, ohrožoval a obtěžoval.
Jí by asi také nebylo příjemné, kdybych tam běhal jako šílený, začal do ní vrážet, sahat na ni a dotírat – prostě kdybych se choval jako ten pes. Když pes z pochopitelných důvodů neví, co je mezi lidmi normální, musí ho umravnit pán i on sám; a když to nezvládne, ať zůstane doma.
