Článek
Když to jde, jsem upřímný. Za všech okolností. Nesnáším faleš, nesnáším přetvářku ani lež. Pokud se mi něco nelíbí, řeknu to. Když mi něco přijde drahé, sdělím to na rovinu. Když mám výhrady, nedržím je v sobě. Jasně, zažil jsem kvůli tomuhle řadu problémů, ale já si za svým názorem prostě stojím i nadále. A nemám problém upřímnost přijímat od druhých.
Dobrý den, potřebovali bychom…
A jednou ke mně do kanceláře přišli tři chlápci, že by potřebovali něco nacenit, vytvořit zakázku, objednat věci. Říkám: tak proč ne, jdeme na to. A pustil jsem se do práce. Vyptával jsem se, co potřebují, na co to potřebují, kolik toho potřebují. Hledal jsem v systému, vytvářel nabídku, vytvořil předběžnou objednávku. Vše jsem jim vytiskl, předložil a mezitím jim skočil pro kávu, ať na to mrknou.
To si snad dělá srandu
Vracím se s kávou, dveře ke kanceláři jsem nechal otevřené. A tak moc dobře slyším, co si povídají. „To se zbláznil, to si snad dělá srandu,“ komentuje to jeden. „U konkurence to seženeme o třetinu levněji, tohle je zlodějina,“ lamentuje druhý. „Já bych se na něco vymluvil a šel,“ odpoví třetí. Mezitím párkrát dupnu a hlasitě řeknu, že nesu ty kávy, aby věděli, že jdu. Aby přestali pomlouvat.
„Tak jak jste se rozmysleli, pánové? Vše vyhovuje?“ zeptal jsem se napřímo. „Ano, ano, vše je, jak jsme chtěli. Dáte nám den dva na rozmyšlenou a potvrzení?“ tážou se. „No samozřejmě, vezměte si tu nabídku domů a kdykoliv zavolejte. Pro potvrzení, odmítnutí i kdybyste chtěli něco upravit.“
Ty už nepřijdou
Dopili kávu, rozloučili se a odešli. Ty už nepřijdou, pomyslel jsem si. Teď už obvolávají konkurenci a budou to chtít co nejlevněji. Jen mi vadí, že mi to neřekli napřímo. Však ano, jsme možná dražší, ale zase máme jako firma jiné přednosti a výhody, cena není všechno.
Jsme se rozmysleli
Uběhlo 14 dní a telefon. „Dobrý den, my jsme se teda rozmysleli, že to bereme.“ „Fakt? Já už s vámi nepočítal, to musíme udělat celé znovu. Kdy máte čas se stavit?“ odvětil jsem jim. Domluvili jsme si schůzku a to byl fofr. „Šlo by to co nejrychleji, hodně na to spěcháme,“ říkali mi. „To jste nemuseli 14 dní váhat a vzít to hned,“ drze jsem si rýpnul.
A pak už jsem pracoval. Rychle nabídku, závaznou objednávku, oni to hned zaplatili a už se jen čeká na dodání. A takhle je to vždycky. Kdyby narovinu řekli, že jim to přijde drahé, vysvětlím jim, že na rozdíl od konkurence jsme lepší volba. Přesvědčil bych je. Ale když musí lhát, za mými zády si něco špitat, tak holt promeškali 14 dní. Jejich věc. No a jak to máte vy, jdete vždy jen po nejnižší ceně?
