Článek
Stravování formou bufetu je pro mě ideální řešení v hotelech. Standardem to dnes bývá už nejen u snídaní, ale někde je bufet i k obědu a večeři. A kde se chce hotel odlišit, udělá takzvaný live cooking. Na jednu stranu fajn zážitek, ale co z toho, když si nemůžete poručit, kolik jídla chcete?
Dejte mi více
Příprava těstovin na pánvi – jednoduchý úkon, který vypadá zajímavě a budí dojem čerstvosti. Tak jsem se rozhodl, že si také dám. Přijdu k sekci, kde to kuchař chystá, a poprosím o jednu porci. A když vidím, kolik těstovin do pánve dává, slušně ho požádám, zda by nemohl přidat. Že je to pro mě opravdu málo, že se z toho moc nenajím.
On se na mě podíval, jako bych snad chtěl nějakou enormní porci – ale opravdu měl na té pánvi spíš degustační množství než plnohodnotnou večeři. Potom tam s nepříjemným výrazem přidal pár těstovin, ale pořád to nebyla porce, jakou bych si představoval. Už mi to bylo trapné, ale znovu jsem ho požádal, jestli by nemohl přidat víc.
Víc vám nedám
Když jsem svou žádost dořekl, kuchař se na mě nepříjemně podíval a prohodil, že mi víc nedá. Že mi to musí stačit, že mám smůlu. To mě rozčílilo. Tak když je to bufet, každý si snad může nandat nebo vybrat, kolik chce. Já chápu, že lidé s jídlem plýtvají, že ho nedojedí, ale to nebyl můj případ. Na těstoviny jsem měl chuť, měl jsem velký hlad a chtěl jsem prostě jíst. A ten kuchtík byl proti, prý to mám dojíst a jít si znovu.
No, to určitě. Já budu chodit natřikrát jen proto, že se chci pořádně najíst. Tak jsem mu znovu důrazně řekl, ať mi udělá pořádnou chlapskou porci, že mám hlad. A že když si to platím, můžu sníst, kolik chci. A tahle má slova zaslechl manažer hotelu, který se k našemu konfliktu přichomýtl.
Co se tady děje?
Hned se zeptal, o co jde. Vysvětlil jsem mu situaci a on se mě hned zastal a nařídil kuchaři, ať mi udělá porci, jakou chci. Myslel jsem, že tím je to vyřešeno, ale nebylo. Vzápětí řekl kuchařovi, že jakmile mu skončí směna, má za ním nakráčet do kanceláře. Že si popovídají o tom, jak se má chovat k hostům, a o tom, jestli v hotelu ještě vůbec bude pracovat.
A já se konečně dočkal svého jídla. Které bylo skvělé. A porce? Pro mě tak akorát na najedení; snědl jsem vše a pochutnal si. A protože jsem seděl nedaleko kuchaře, co to připravoval, otočil jsem se a když jsme se potkali očima, ukázal jsem mu prázdný talíř. Aby viděl, že když něco chci, má mi to prostě dát. Já jsem host, ten má pravdu.
