Článek
Když jsme to domlouvali, znělo to dobře: týdenní pobyt mě, partnerky a našich dětí, a k tomu její matky a jejího otce. Prostě stejný hotel a možnost dělit si péči o děti. Prarodiče si užijí vnoučata, my si užijeme chvíli klidu. No, kdo by tuhle variantu nebral? Vlastní pokoje, žádné extra společné trávení volného času, každý sám za sebe. Jen děti budou pendlovat mezi námi rodiči a babičkou s dědou.
Po příjezdu všechno jinak
Tyhle plány se ale změnily hned poté, co jsme přijeli na místo. Už na recepci tchyně nejprve žadonila o rodinný pokoj, což jsem kategoricky odmítl. Nakonec si alespoň vyprosila dva pokoje vedle sebe, i když původně jsme měli každý bydlet v různých patrech. No co, to nějak přežijeme, pomyslel jsem si, a šli jsme se ubytovat.
Po chvíli – pochopitelně – zaklepání a tchyně už se šinula k nám do pokoje, že se prý jde podívat, jaké to tu máme. Ještě jsem držel nervy na uzdě, ale když začala řešit, kdy půjdeme na pláž, kdy půjdeme na večeři, už jsem to nevydržel a připomněl jí, že plán zájezdu byl trochu jiný: že to není společná dovolená s nimi, že každý jede sám za sebe a pouze jim občas svěříme děti. To je celé. Bylo na ní vidět, že není úplně nadšená.
Tři dny pekla
Mohl jsem jí to opakovat tisíckrát, ale bylo to zbytečné. Všechno, na čem jsme se domluvili, bylo minulostí. Trávili jsme dovolenou jako šestičlenná skupina čtyř dospělých a dvou dětí – přesně tak, jak jsme to nechtěli. Na pláži spolu, u bazénu spolu, u jídla spolu. Do toho poslouchat její rady, organizování času, plány na večer. Ach jo.
Vydržel jsem to první den, druhý den a potom třetí den. Ale tohle už nebyla dovolená; bylo to jako trávit víkend u nás doma s tchyní a tchánem. To jsme zažili několikrát a byl jsem vždy rád, když v neděli odjeli domů. Tady jsme měli před sebou ještě týden. S tím se musí něco dělat, měl jsem jasno.
Buď já, nebo vy
Třetí den večer jsem to u večeře už nevydržel. Po několika dalších radách a připomínkách jsem rázně bouchl do stolu a řekl, že takhle už ne. Buď bude respektovat to, na čem jsme se dohodli, nebo se dovolená ukončí – a tím, kdo pojede domů, budu buď já, nebo ona. Protože já si chci užít pobyt jen se svou rodinou.
Protože se pár stolů otočilo, byl jsem v tu chvíli asi hodně rázný. Tchyně se urazila, nedojedla, zvedla se a někam odešla. Ten den jsem ji už neviděl. Ráno nám nikdo na dveře neklepal, na telefon do pokoje nevolal, nikdo s námi na snídani nešel. Dopoledne jsme se potkali u baru a řekla mi, že respektuje mé rozhodnutí: každý sám za sebe. Ale jakmile budeme chtít pohlídat děti, že si vnoučky rádi vezmou. Skvělé – teď teprve začíná dovolená; škoda, že jsem přišel o tři dny.
