Článek
Vím, že nemám poslouchat cizí rozhovory. To mě učili jak doma, tak i ve škole. Ale prostě někdy to jinak nejde. Třeba ve vlaku, autobuse, v tramvaji — tam se tomu nevyhnete. A nevyhnul jsem se tomu ani na toaletě v supermarketu. Byl jsem v kabince vykonávat potřebu a slyším, jak někdo přichází do vedlejší kabinky. A není sám.
Podivný rozhovor
Už to, že do kabinky vlezou dva lidé, je divné. V tu chvíli mě napadlo, jestli tam nejdou provádět nějaké… no, však víte. Ale nevypadalo to tak. Začali se spolu bavit a ten hovor se přeslechnout nedal. Patrně si mysleli, že tam jsou sami, nebo jim dost možná bylo jedno, že je někdo slyší. A v tom udělali chybu.
Chvíli jsem poslouchal a téma rozhovoru bylo dost podivné. Peněženky, peníze, karty, doklady. Kdo proboha rozebírá tyhle věci v kabince na toaletě v supermarketu? A ve vteřině mi to došlo. Asi zloději, kteří ty peněženky někomu ukradli, teď z nich loví karty a hotovost a vybrali si právě tento úkryt.
Pro ochranku
Co v tuhle chvíli udělat? Rozum a svědomí velí jediné. Tohle přece musím jít nahlásit. A tak se snažím opustit kabinku potichu, nepozorovaně, a vypadá to, že se mi to daří. Opouštím prostor toalety a vyhlížím na chodbě obchodní pasáže, zda neuvidím někoho z ochranky. A mám štěstí — zrovna kolem prochází člen ostrahy. A dokonce chlapík, ze kterého mám na první pohled respekt.
Žádný takový ten maskot v seniorském věku, kterému dělá problém sebemenší pohyb. Tenhle člověk vypadal opravdu namakaně, šel z něho strach. A tak jsem ho okamžitě oslovil s tím, že mám podezření, že v kabince zloději šacují ukradené peněženky. V tu chvíli hned něco zahlásil do vysílačky a šel na obhlídku.
Počkal jsem si
Po chvíli přiběhli dva jeho kolegové, zašli také na WC a po chvíli už vedli ven oba výtečníky. Jaké bylo moje překvapení — byli to dva kluci tak kolem dvaceti let. Když je vedli kolem mě, muž z ostrahy mi poděkoval za všímavost. Měl jsem prý pravdu: opravdu tam měli několik nakradených peněženek a rozdělovali si peníze.
„Co s nimi teď bude?“ ptal jsem se. „Co by,“ odpověděl chlapík z ochranky. „Dovedeme si je k nám, zavoláme státní policii a ta už udělá zbytek. Já bych dal nejtvrdší tresty, ale bohužel… víte, jak to dneska u těch soudů chodí,“ odpověděl mi „sekuriťák“ a pokračoval s těmi dvěma výtečníky někam do útrob obchodního centra, kde počkají na policii.
