Článek
Jízda městskou hromadnou dopravou má své kouzlo. Kdybych to neměl rychlejší a levnější než autem, tak do ní dobrovolně nesednu. Někdy spoje jezdí pozdě, jindy jsou narvané, často jsou špinavé a mnohdy není nouze o zajímavé spolucestující. Jako při mé nedávné cestě.
Ten to nestihne
Sedím si v tramvaji, ta dojíždí na zastávku, otevírají se dveře. Několik lidí vystupuje, několik jich nastupuje. A já v dálce vidím chlapíka s brašnou v ruce, jak běží k zastávce. Tak ten to nestihne, říkám si v duchu a čekám, co se bude dít. Dveře jsou stále otevřené, muž se přibližuje. Ale najednou na hodinách skočí čas odjezdu 7:16, zazní výstražný zvuk, rozsvítí se výstražné světlo a dveře se za okamžik začnou zavírat.
Ruku dovnitř
Začnou se zavírat ve chvíli, kdy už je spěchající chlapík skoro u tramvaje. Nedbá výstrahy ani toho, že se dveře zavírají, a drze do nich strčí svou brašnu. Ten tam asi nic vzácného ani drahého nemá, pomyslím si. Dveře pochopitelně nedovřou, znovu se otevřou a ten udýchaný a upocený chlapík nastupuje. A hned se hrne dopředu ke „kukani“ řidiče. Aha, jistě bude konflikt, těším se.
To nemůžete počkat?
A taky že jo. Řidič se sice rozjíždí, ale nespokojený cestující na to nedbá. Hned začne na řidiče řvát: „Viděl jste, že dobíhám! To jste nemohl chvíli počkat?“ A řidič mlčky, zcela apaticky ukáže prstem na cedulku, která vyzývá k tomu, aby se s řidičem za jízdy nemluvilo. To cestujícího značně popudí — začne zvyšovat hlas, křičet a tramvajákovi dokonce nadávat. Ale chlapík, to je kliďas: řídí si svou tramvaj a nereaguje.
Víte co?
Dojede do zastávky, zastaví, otevře dveře a konečně se na drzého chlapíka podívá. Usměje se a říká: „Víte co, jestli chcete jezdit podle lidí, kupte si vlastní tramvaj a hurá na koleje. Já jezdím podle jízdního řádu a upřímně, že si někdo neumí nařídit budík nebo nezná hodiny, je mi úplně putna. Ještě něco?“ dodal nakonec.
Já se pousmál. Hezky ho setřel — upřímně, pravdivě. A cestující? Ten ještě něco trochu vulgárně zamumlal a pak se šel usadit. Asi vychladnout. A to doslova — jak emočně, tak i z toho dlouhého běhu.
