Článek
Čas od času je fajn trochu vypnout a odreagovat se. Možností je spousta: někdo si lehne na gauč před televizi, jiný se jde projít, další zvolí fyzickou aktivitu a někdo zase vyrazí do baru na drink. Třeba tak jako já s kolegy – čas od času zajdeme, upustíme páru, popovídáme si, pobavíme se.
Platíme za sebe
Nikdy se nám nestalo, že bychom řešili, kdo má co zaplatit. Občas zůstalo na účtence jedno, maximálně dvě piva navíc, ale to vzniklo spíš z nepozornosti, ze špatného počtu vlastních piv, než že by někdo chtěl zaplatit méně a nechat to na druhých. Každý prostě platíme za sebe – a když se někdo rozhodne objednat rundu něčeho ostřejšího, jde to za ním. Kdo to vymyslí, kdo to objedná, ten to také zaplatí.
Sám od sebe bych si tvrdý alkohol asi nedával, ale když mě někdo pozve, když ho někdo přinese ke stolu, neodmítnu. Aktivně ho však moc nepiju, a proto by mi dělalo problém, kdybych ho měl platit. Vlastně jsem ho nechtěl – dal jsem si ho jen ze slušnosti, protože už přistál přede mnou na stole.
Nechal jsi nám tam nezaplacenou útratu
Sedíme, popíjíme a jeden z kolegů najednou přinese sklenice s rumem. Fajn, dáme si. Objednal je, aniž by se kohokoli ptal. Čas plyne, lidé z baru postupně odcházejí a zůstávám už jen já s jedním kolegou. Požádáme o účet a nestačíme se divit.
Pivo sedí – počet odpovídá přesně tomu, co jsme vypili. Jenže na účtu visí ještě šest položek: ony sklenice s lihovinou, které náš parťák objednal, ale při odchodu zaplatil jen tu svou, sedmou, jedinou. Ostatní čekali, že to všechno uhradí on, a tak zaplatili jen svá piva. Zbytek zůstal na nás.
Druhý den dorazím do firmy, vidím ho sedět za stolem a hned na něj vyrukuji: „Nechal jsi nám tam nezaplacenou útratu.“ Vytahuji z kapsy účtenku a žádám, aby mi těch šest sklenic rumu proplatil. Vytáhne peněženku, podá mi pětistovku a jsme srovnaní.
Kdo objednává, ten platí
Nevím, jestli padlo, nebo nepadlo slovo, že nás zve – ale to je jedno. Pokud se nikdo nikoho neptá, zda by si dal, pokud není v plánu „točit rundy dokola“, je normální, že ten, kdo to nečekaně přinese, to také zaplatí. Je to přece on, kdo chce společnost pohostit.
A když už nic jiného, mohl aspoň otevřít ústa a zeptat se, jestli si to každý zaplatí sám, nebo to zatáhne on, když to objednal. Zaplatit jen svá piva, jeden drink ze sedmi a pak se vytratit s tím, že to někdo uhradí, není zrovna férové jednání.
