Článek
Nesnáším, když se plýtvá jídlem. Doma se snažíme nakupovat jen to, co opravdu sníme a spotřebujeme. Když nám něco zbude, putuje to do mrazáku na později. Prostě chceme být odpovědní – nejen k planetě, ale i ke své peněžence. Když už něco nakoupíme a uvaříme, mělo by to skončit v našem žaludku, a ne v koši.
Plýtvá se
Ne každý žije tak jako my. Lidé potravinami jednoduše plýtvají, což mimochodem jasně ukazuje, jak se máme dobře. Když dá někdo poslední peníze za chleba, asi těžko jeho polovinu hodí do popelnice, že? Na vině ale není jen dostatek peněz, nýbrž i špatná organizace, návyky, nedostatečně naplánované vaření nebo prostá pohodlnost.
Nechci však všechno svádět jen na lidi doma. Problémem v otázce plýtvání jsou i obchody – supermarkety. V regálech mají zboží s omezenou trvanlivostí. Jakmile nastane den D, je jasné, co se stane následující den: zboží už do regálu nesmí, musí se zlikvidovat, musí se vyhodit. Z logiky věci by přece mělo být v zájmu každého obchodu to zboží prodat. I za zlomek ceny na tom vydělají víc, než když ho vyhodí – a navíc se zachovají odpovědněji. Děje se to? Bohužel ne.
Nechápu, že to radši vyhodíte…
Přístup mnoha supermarketů mě neuvěřitelně štve. Často nakupuji zhruba hodinu před zavírací dobou a vidím, co se tam děje. Prodavačka přiveze k regálu zboží, kterému ten den končí trvanlivost. Člověk by očekával, že se ho pokusí prodat – dají na něj velkou slevu, aby zmizelo, nemuselo se likvidovat a lidem posloužilo.
Ale ono to tak není. Pravda, slevu dají, ale třeba jenom 20 procent. Má to být motivace? Že místo jogurtu, který mi vydrží deset dní a stojí deset korun, si raději koupím za osm korun ten, na jehož snězení mám tři hodiny? Nemotivuje mě to.
„Nechápu, že to radši vyhodíte, než abyste to zlevnili,“ řekl jsem prodavačce, která právě vyrovnávala do regálu takto „zlevněné“ zboží. Přitakala – i ji to štve, také to nechápe. Ale dodala, že je „malý pán“: za hodinu zase přijde a veškeré toto zboží stáhne zpět do skladu. I pro ni by bylo lepší, kdyby si ho zákazníci rozebrali za pár korun.
Kde je ta ekologie?
Supermarkety se chvástají, jak chtějí být ekologické, uhlíkově neutrální a zelené. Přesto vyhazují jídlo, které by mohlo skončit v žaludcích lidí. Chápu, že se chtějí vyvarovat „lovců výprodejů“ těsně před zavírací dobou a že potřebují vydělat co nejvíc. Ale tvrdit pak, že jim jde o ekologii, je pokrytecké. Normálně myslícímu člověku přece dojde, že potravina snědená člověkem je pro planetu lepší než ta, která skončí v koši – v takovém případě byl celý pěstební, výrobní a distribuční řetězec zbytečně vynaloženou energií.
Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-generace-z-plytva-jidlem-267629
