Neslušnost k seniorům není neúcta ke stáří. Chovám se tak, jak si zaslouží

Slušnost a úcta ke stáří se nejčastěji skloňují v souvislosti se seniory. Právě vyšší věk je obecně brán jako něco, co si zaslouží jiný přístup. Něco, co by mělo být automaticky spojeno se zcela jiným chováním okolí. Je to ale správně?

Je pravda, že dožít se seniorského věku je do určité míry zásluhou člověka samotného. Do hry sice vstupuje náhoda a genetika, ale platí, že kdo se o sebe stará a myslí na své zdraví, má větší šanci na vyšší věk než třeba kuřák-alkoholik. I když výjimky samozřejmě existují.

Věk sám o sobě si určitou úctu zaslouží. Dá se předpokládat, že daný senior žil nějakým způsobem, který mu umožnil dožít se vyššího věku. A čím vitálnější je, tím víc o své zdraví — mentální i fyzické — dbal.

Jenže život není pohádka. Život je realita. Spojovat stáří automaticky s velkou moudrostí a životními zkušenostmi není úplně na místě. Už jen proto, že s každým rokem se často zhoršuje zdraví — fyzické i mentální. Nesouhlasíte? Tak mi odpovězte: proč takzvaní „šmejdi“, tedy prodejci hrnců, cílí právě na seniory a neobjíždějí třeba gymnázia a vysoké školy? Hlupák se sice najde v každé věkové skupině, ale senioři jsou statisticky snadněji manipulovatelná skupina. Tak kde je ta moudrost?

Dožít se vyššího věku může být určitým způsobem úspěch a už z principu si takový člověk trochu úcty zaslouží. Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že i senior je pořád normální člověk z masa a kostí. Člověk s nějakými morálními hodnotami, povahou a způsobem chování. A někteří by se měli nejdřív podívat do zrcadla a pak se zamyslet, proč se k nim okolí chová určitým způsobem.

Úcta ke stáří je důležitá věc, ale nárok na ni nevzniká s počtem svíček na narozeninovém dortu. Nárok na ni vzniká podle toho, jak se dotyčný člověk chová. Nevidím důvod, proč mít úctu k nerudnému dědkovi nebo k nepříjemné babce.

I mladá generace, na kterou každý nadává, má mezi sebou spoustu slušných a odpovědných lidí. A tady si troufnu bez okolků tvrdit, že slušný zástupce mileniálů si zaslouží mnohem větší úctu než nerudný protivný senior, který si myslí, že dožít se vyššího věku je automaticky nějaký extra výkon.

Hezky o tom mluví i kniha, která vznikala zhruba 1600 let (1500 př. n. l. – 100 n. l.) a podílelo se na ní asi 40 různých autorů. Ano, Bible. Najdete v ní tzv. zlaté pravidlo — zásadu vzájemného chování:

Je k tomu potřeba něco dodávat? Já myslím, že ne. Ať jste věřící, nebo ne, tyhle dvě věty dokonale shrnují, o co mi jde.