Článek
Kolik má stát pivo? Tahle otázka nemá, ani nikdy nebude mít, odpověď. Záleží přece na lokalitě, značce, typu piva, nákladech a marži pivovaru, marži hospodského i na tom, s jakou péčí ho umí načepovat. Proměnných je tam prostě hrozně moc a jestli někdo vykřikuje moudra o tom, že točené pivo by mělo stát maximálně 35 korun, ťukám si na čelo. Jestli na ně někdo nemá, ať na ně do hospody nechodí. Pokud vím, lahváče v obchoďáku v akci pořád prodávají a dá se tak jeden půllitr bez problémů pořídit do 15 korun – a to mluvím o té horní hranici.
Jdeme na jedno
S partou přátel tam chodíme. Ne úplně pravidelně, ale čas od času prostě vyrazíme: posedíme, dáme pár piv, pobavíme se. Máme oblíbený podnik, nic na našich zvycích neměníme. Chodíme tam i proto, že nám vyhovuje jak kvalita, tak chuť, značka a nakonec i cena piva. Mnozí by možná namítli, že je to až moc, ale pro nás je 60 korun v pořádku v porovnání s tím, co a jak dostáváme. Akceptujeme tedy tuhle cenu a nemáme s ní problém.
Pravda, jak tam chodíme roky, postupně pozorujeme, jak se cena piva průběžně zvyšuje. A jestli za to mohou energie, pivovar, náklady hostinského, nebo jeho marže, je nám vlastně fuk. Až ten poměr ceny a kvality nebude akceptovatelný, přestaneme tam chodit. Buď půjdeme jinam, nebo si koupíme lahváče. Takhle jednoduché to je, když člověk není spokojen s cenou něčeho, co je úplně dobrovolné – a je to vlastně neřest, která škodí zdraví.
On už fakt neví, kolik by si za to pivo řekl
A tak sedíme, povídáme, a po chvíli ke stolu vedle přijde parta čtyř chlápků. Objednají si, stejně jako my, pivo. Jeden kouká do jídelního lístku a najednou dost hlasitě pronese: „On už fakt neví, kolik by si za to pivo řekl.“ Tak komentovali cenu točeného – a tak nahlas, že to mého kamaráda nenechalo chladným.
Všichni jsme si mysleli, že jsou to jen blbé řeči, ale on jediný měl odvahu otočit se k vedlejšímu stolu a na rovinu se zeptat, proč si pivo objednávají a pijí, když nejsou spokojeni s cenou. Odpovědi, že předtím nevěděli, za kolik je, se jen vysmál. Když mají nápojový lístek na internetu, venku na tabuli, položený na stole a pořád se mohou zeptat obsluhy, je to opravdu hodně chabá výmluva.
Náš český zvyk
Tohle mudrování, nadávání a komentování všeho kolem je prostě národní zvyk. Nechápu, proč někdo, komu se cena piva nelíbí, do podniku vůbec vkročí a nakonec si pivo stejně objedná. To je přece vrchol pokrytectví. A pozor – oni si neobjednali jen jedno; po vypití pokračovali dál: druhé, třetí… a pak už nevím, protože jsme odešli.
A jestli jim vadí, že hospodský má nějakou marži, je to jen a pouze závist. Mně je úplně jedno, kolik na jednom pivu vydělá. Je podnikatel, ne charita. Pokud je cena známá předem – a je – mám na výběr, jestli si dám, nebo ne. Pochopil bych, kdyby za ty prachy bylo pivo hnusné, teplé nebo špatně načepované, ale to se v podniku, kam chodíme, naštěstí neděje.
