Článek
Bral jsem to spíše jako zábavu, jako určitý pokus jít štěstí trochu naproti. Třeba se mi někdy zadaří a něco vyhraji. Ano, mluvím o sázení. Ne o kurzových sázkách, ale o loterii. Prostě si vyberu nějaká čísla, vsadím je a doufám, že se na mě usměje štěstí. Občas jsem něco menšího vyhrál – pár stovek nebo nějakou tu tisícovku. Ale to nebylo na chlubení.
Konečně výhra
Nesázel jsem nijak pravidelně, pouze nárazově. Ani jsem nesázel stejná čísla, vždy jsem dal náhodný tip. Prostě zábava, kratochvíle. Až jednou se mi konečně zadařilo. Usmálo se na mě štěstí. Ne, nebral jsem žádnou z hlavních výher, žádné jackpoty, miliony nebo miliardy. Byly to nižší desítky tisíc korun. Ale udělalo to radost, ne že ne.
Jo, pochlubil jsem se
Měl jsem nutkavou potřebu se trochu pochlubit, a tak jsem napsal příspěvek na sociální sítě o tom, že jsem vyhrál. Aby to vidělo mé okolí, moji přátelé, rodina, aby zjistili, že se na mě usmálo štěstí. Dostával jsem gratulace a přání, ať si peníze užiji dle svého, ať je utratím za cokoli, hlavně ať mi to dělá radost. Ale to nebyly jediné zprávy, které mi chodily.
Mohl bys mi?
Zatímco podpora a gratulace chodily veřejně, v soukromých zprávách mi chodilo něco jiného. Dva spolužáci ze základní školy, které jsem roky neviděl, mi poslali vulgární vzkaz. Tak šli hned do blokace. A potom pár lidí napsalo – samozřejmě soukromě – že by na mě měli prosbu. Jistě tušíte, čeho se týká. Ano, samozřejmě: čeho jiného. Chtěli ode mě půjčit peníze, prý mají nějaké dluhy, chtějí se z nich dostat a tohle by jim pomohlo.
Pak tu byl ještě známý, co dělal finančního poradce. I ten chytil svou příležitost za pačesy a hned se chtěl sejít, aby mi mohl poradit s tím, jak s penězi co nejlépe naložit, jak je investovat a do čeho. No, upřímně, musel jsem se tomu smát, jak jsou lidi schopní se snížit.
Končím se sázením
Nadávky, výhružky, žebrání o peníze, snaha urvat nějakou provizi. A potom trochu odměřenější chování ve stylu, že já si mohl něco koupit a ostatní nikoliv. Tak přesně tohle provázelo mou první větší výhru. A já mám od té doby jasno. Lidé jsou nepřející, lidé závidí. Co s tím? Přestal jsem sázet.
Vím, že by bylo jednodušší jim o další výhře prostě neříct, ale já mám v tomhle blbou povahu. Já bych se prostě prořekl, já bych se dříve nebo později pochlubil. Tak jsem raději se sázením přestal, protože říkám upřímně: to, že jsem vyhrál, mi udělalo radost jen na chvíli. A to byla výhra jen pár desítek tisíc – nedovedu si představit, jaká mela by se spustila, kdyby to byly miliony nebo opravdu jackpot.
