Článek
Je mi jedno, jestli jde o velký nákup za tisíce, nebo o láhev vody za sedm korun. Platím výhradně kartou, přesněji řečeno mobilním telefonem. Telefon vyndám z kapsy, odemknu, přiložím k terminálu – a je zaplaceno. Jednoduše, rychle, bezpečně.
Pravda ale je, že občas se stane, že to nevyjde. Z mnoha plateb, které jsem uskutečnil, jde o jednotky případů, ale uznávám, že k technickému problému může dojít. Ne proto, že bych neměl na účtu peníze, ale prostě proto, že se něco nepovede, že něco selže. Potom však není problém platbu opakovat a ta už většinou vyjde. Zdržení maximálně deset vteřin – pro mne zcela tolerovatelných a akceptovatelných.
Je tam nějaký problém
A právě tohle se mi stalo při placení svačiny. Už ji mám v košíku, hlásím, že budu platit kartou, počkám, až se rozsvítí terminál, a přikládám mobil. A ono nic. Terminál nereagoval, telefon zapípal jinak, než je obvyklé. Telefon dávám pryč a pokladní mi hned hlásí, že je tam asi nějaký technický problém, a dodává, že kdybych měl hotovost, nic takového by se nestalo a mohl bych zaplatit normálně. A hele – narazil jsem na zastánkyni hotovosti? No dobrá, pokud chce svou milovanou hotovost, ať ji má.
Změňte to na hotovost
Její výzva mě dost naštvala, tak jí říkám, ať tedy změní způsob platby, že jí dám hotovost. Moje útrata činila přesně 24 Kč. Vytáhl jsem z kapsy peněženku a z boční přihrádky vyndal dvoutisícikorunovou bankovku. Tuhle bankovku tam mám vždy připravenou pro všechny případy – a jeden takový právě nastal. Bankovku podávám pokladní, která reaguje přesně tak, jak jsem čekal.
„Nemáte menší? Vždyť platíte jenom 24 Kč.“ „Podívám se,“ reagoval jsem. Otevřel jsem zip na peněžence a našel pár drobných stříbrných mincí, které dohromady daly asi 15 Kč. „Nemám,“ odvětil jsem. „Tohle je jediná hotovost, kterou u sebe nosím.“ Zároveň jsem neváhal, vyklepal drobné a – podobně jako to dělají senioři – podal jí před oči hrst mincí, ať si vybere, co potřebuje. Chvíli je prohrabávala, až zjistila, že to opravdu 24 Kč nedá. A hlavně, že by jí to možná ještě víc zkomplikovalo vrácení.
Přijala tedy onu dvoutisícikorunovou bankovku a poté mi vracela 1 976 Kč. Nejprve je přepočítala ona, potom jsem si je přepočítal já – však to znáte, na pozdější reklamace nebude brán zřetel, jak se píše v každém obchodě. Peníze jsem v klidu uložil do peněženky a s poznámkou, že by to kartou – i přes dva pokusy – bylo stoprocentně rychlejší, jsem odcházel z obchodu.
A protože je to místní obchod, těším se, až tam půjdu příště. Dotyčné pokladní se zeptám, jak mám zaplatit: zda stále trvá na hotovosti, nebo to po minulé zkušenosti radši jednoduše pípnout.
