Článek
Ve světě motorových vozidel je zcela běžnou praxí, že majitel nebo provozovatel takového vozidla musí mít sjednané pojištění odpovědnosti. Lidově se mu říká povinné ručení. A do hry vstupuje vždy, když nabouráme a způsobíme někomu jinému škodu. Tu potom nehradíme z vlastní kapsy, ale hradí ji pojišťovna.
Novinkou pro letošní rok má být i to, že povinné ručení si budou hradit také někteří majitelé elektrických koloběžek. Takže pokud i oni způsobí někomu škodu, nemusí se stresovat. Peníze uhradí poškozenému pojišťovna. Z mého pohledu dobrý, ale stále ještě nedotažený krok. Účastníkem silničního provozu není jen motorista nebo jezdec na silnější elektrické koloběžce. Je to také chodec, dítě na odrážedle, maminka s kočárkem, cyklista, invalida na vozíku. A tito všichni mohou způsobit škodu.
Oboustranný problém
Může-li se něco pokazit, pokazí se to. Tak zní první Murphyho zákon. Nikdo pochopitelně nechce záměrně způsobovat jinému škodu. Ale někdy se prostě sejdou okolnosti a problém je na světě. V lepším případě to odnese třeba jen poškrábaný lak, nebo se promáčknou plechy. V horším případě to mohou být vážnější nehody. Ono, když z obrubníku sjede batole na odrážedle přímo před vaše auto, moc si nevybíráte, kam to při strhnutí volantu pošlete.
A je tu škoda. Co s ní? Pochopitelně by ji měl zaplatit ten, kdo ji způsobil, nebo ten, kvůli komu vznikla. Pár stovek na nějaké rozleštění laku není problém. Ale co když se škoda vyšplhá do desetitisíců, nebo klidně na statisíce? To už problém je. Viník obvykle takovou částkou nedisponuje, poškozený si tak musí škodu hradit sám. A potom ji po viníkovi vymáhat. A to je problém pro obě strany. Poškozený může čekat klidně desítky let na poslední splátku, viník bude desítky let splácet za jednu drobnou chybu.
Povinné pojištění
Nebylo by od věci zavést povinné pojištění. Něco ve smyslu pojistky na blbost. V tu chvíli bude úplně jedno, jestli dotyčná osoba jede na kole, na koloběžce, jde pěšky, nebo doprovází své dítě. De facto jakési povinné ručení nikoliv na dopravní prostředek, ale na konkrétní osobu. Bez ohledu na to, jakým účastníkem silničního provozu bude. V praxi by to mohla řešit známá pojistka na blbost, tedy takzvané pojištění odpovědnosti z běžného občanského života.
Výhody pro všechny
Ten, komu by vznikla škoda, by si nemusel lámat hlavu s tím, kdo mu ji zaplatí. Do pár dní by dostal peníze od pojišťovny. Ten, kdo škodu způsobil, by nemusel platit desetitisíce a statisíce, protože by škodu zamázla pojišťovna. Díky tomu, že si ročně platil jen pár stovek.
A co s nepoctivci, kteří by si svou povinnou pojistku na blbost nesjednali? To stejné, jako ve světě aut. Tam za nepojištěné uhradí vzniklou škodu Česká kancelář pojistitelů (ČPK). A po nepojištěném ji následně vymáhá. Poškozený by se tak sám vyhnul problémům s vymáháním a viník by holt zaplatil za svou blbost, lenost či hloupost.
V době, kdy většina odpovědných lidí má pojistku na blbost dobrovolně, mnozí třeba i jako součást pojištění domácnosti, by nebylo od věci dané pojištění zavést povinně. Kdo platit nebude, ať zůstane doma, nebo si to riskne. Každého volba.
