Článek
Když jdu z práce nakoupit, chvíli si připadám, jako bych vyrazil na krátkodobou, nárazovou brigádu. A ještě navíc neplacenou. Takhle to dnes vypadá v mnoha velkých supermarketech. Ale já přišel nakupovat, ne dělat práci za někoho jiného. Chápu, že jde o úspory a někdy i benefity, ale všechno by mělo mít své meze.
Vezmi si skener
Často se setkávám s personálem, který běhá po prodejní ploše s ručními skenery a kontroluje ceny, nebo který „nakupuje“ zboží, které jde následně na rozvoz. A do téhle role pasoval supermarket i mě. Na rozdíl od těch lidí s jmenovkou, já tohle bohužel dělám zadarmo. U vstupu do obchodu si vezmu skener a co si chci koupit, to musím nejprve naskenovat. A pokud nějaká cena nesedí, je jasné, že to vyrazím řešit. Takže kromě role zákazníka se stávám také kontrolorem cen, který ale za svou iniciativu nedostává ani korunu. Přitom supermarketu pomáháme hlídat ceny, zda to co je na regálu, na cenovce, sedí se systémem.
Jen si to vybal
Nejenom, že mě vyloženě deptá, že jsou uličky plné palet a krabic se zbožím. Pochopil bych, že ho tam má zaměstnanec nachystané, aby ho vybalil a dal do regálů. Ale najednou si uvědomím, že je to trochu jinak. Že tím pomyslným zaměstnancem, co to bude vybalovat, jsem já. Běžný jev v supermarketech je dnes to, že se přiveze paleta se zbožím, nalepí se nad ní informace o ceně a je vyřešeno. Zákazníku, snaž se. Takže jako brigádník musím kolem palety šaškovat, odstraňovat obalový materiál a když se dostanu k požadovaným kusům zbožím, mám možnost si ho, asi za odměnu, dát do košíku. To je tedy pokrok.
Navaž si to
Další část neplacené nákupní brigády se týká těch sekcí, kde se prodává zboží na váhu. Primárně je to ovoce a zelenina, ale jsou to také některé úseky s cukrovinkami, jako jsou různé bonbony a želé. Postup je v obou případech stejný. Místo toho, aby mi zboží navážila pokladní na kase, toto musím udělat sám. Naberu do sáčku, dojdu k váze, zvážím, odkliknu příslušnou položku a nalepím si na kupované zboží cenovku. Takže znovu kompletně supluji práci někoho jiného.
Tak si to i namarkuj
S ručním skenerem jednodušeji, bez něho o poznání složitěji. Co? Přece markování nákupu. Mám na mysli samoobslužné poklady, kde se stávám dalším, bezplatným brigádníkem obchodu. Tentokrát zastávám roli pokladní. Musím si totiž zboží na samoobslužné pokladně sám namarkovat. Když jde vše tak, jak má, je to fajn. Když se ale vyskytne problém, musí přijít skutečný zaměstnanec obchodu. Někdy tak příjemný, že si opravdu připadám, že tu jsem na zácviku a nezvládám své základní úkony.
A ještě „odpíchni“ odchod
Že je iluze brigády opravdu reálná, to dokonale ilustruje i odchodový turniket. Připadám si skoro už jako ve fabrice, kde si musím „na píchačkách“ takzvaně „odpíchnout“ odchod. Jsou totiž obchody, kde za zónou samoobslužných pokladen je zavřený turniket, který musím otevřít. Tak, že naskenuji čárový kód z účtenky. Takže abych mohl jít domů, musím si zaevidovat odchod. Ano, přesně tak, jako skutečný brigádník, když jde domů ze své šichty.
A není to málo?
Tak co na nás nakupující vymyslet dále, ať je ta iluze brigádničení dokonalá? Třeba bychom si mohli ještě sami nakrájet uzeniny a sýry, případně můžeme uklízet i prodejní plochu, nebo nám místo košíků dají paleťáky a zboží co chceme, si ze skladu dovezeme sami, ne?
