Článek
Velikonoce se kvapem blíží, u nás doma se už pomalu ladí výzdoba, připravují se výslužky pro koledníky a chystáme se také na pečení velikonočních perníčků. Je to oblíbená rodinná aktivita, z níž mají radost především děti. Mohou si vykrajovat, co se jim zlíbí, a tak si připravit sladké cukrovinky přesně podle svých představ.
Těsto? To koupíme!
Vyválet těsto, vykrojit perníček a dát ho do trouby na pečicí papír na plech – to zvládne každý. Ale připravit těsto? Budu upřímný. Není to sice žádná raketová věda, ale udělat ho tak, aby bylo chutné a zároveň se s ním dobře pracovalo, už vyžaduje trochu umu a praxe.
Jasně, ženy, které tráví od rána do večera v kuchyni, kde se nezastaví, a kde dost možná dělají služky svým manželům (aniž by znaly jiný život než u dřezu, trouby, sporáku a kuchyňské linky), budou samozřejmě oponovat a tvrdit, jak je to jednoduché. Možná ano, když pečete několikrát do měsíce. Ale pro nás, kteří děláme perníčky jen na Vánoce a Velikonoce, je zkrátka pohodlnější, jednodušší a jistější koupit těsto normálně v obchodě.
Osvědčená volba
Kupujeme ho už delší dobu stále od té samé paní, skrze tržiště s farmářskými a domácími produkty, a jsme spokojeni s cenou i kvalitou. Ani tentokrát to nebylo jinak. Objednali jsme těsto na perníčky, objednávku napsali na partnerku, ale vyzvednout jsem je šel já.
Tady to funguje trochu jinak než u běžných e-shopů. Žádné doručení na adresu (tedy pokud nechcete být celý den doma), žádné boxy, žádná klasická výdejní místa, kam si dojdete pro balík. Pro objednávku musíte v konkrétní den, v poměrně krátkém časovém okně, k někomu, kdo to takzvaně organizuje. V našem případě to byl malý místní krámek.
Nemístné poznámky na mou partnerku
Dorazím ve stanovený čas do obchodu, hlásím, že jsem si přišel pro objednávku. Nahlásím jméno partnerky, na kterou je objednávka vedena, prokážu se číselným PINem a nic mi nebrání odnést si těsto na perníčky. Ale ejhle, neobejde se to bez uštěpačné poznámky.
„Vaše partnerka je asi línější, když si musíte těsto kupovat a ona ho nepřipraví doma,“ rýpne si obsluha obchodu. Nechávám to bez komentáře – s někým, kdo dokáže něco takového vypustit z úst, nemám důvod vést jakoukoli debatu. Schovám těsto do batohu, bez rozloučení opouštím obchod a vím jistě, že sem už pro zboží nikdy nepřijdu. Raději pojedu deset kilometrů do vedlejší obce, než abych podpořil někoho, kdo má takové přiblblé poznámky.
Ne, moje partnerka opravdu není líná, jen si na těsto na perníčky netroufá. A protože chceme, aby výsledek byl dokonalý, raději ho koupíme. Holt každý nemá talent na všechno; někdo umí dokonalé těsto, jiný (třeba moje žena) zvládá desítky jiných věcí, na které by si paní z obchodu možná ani netroufla. A také nemám potřebu ji kvůli tomu urážet.
