Přijali do kanceláře chlápka nad 50 let. Potom se pracovní morálka změnila

Všude všichni píšou, že lidé nad padesát let jsou v podstatě nezaměstnatelní. Že mají problémy sehnat práci, že je firmy nechtějí. No, nevím tedy úplně jak kde, ale u nás to tak není. Buď se vedení zbláznilo, nebo chtěli zkusit nějaký experiment, ale u nás ve firmě se objevil nový chlapík. Je to Luboš a už od pohledu vypadal starší.

Přišel, hned se nám představil a když jsme se ho ptali na věk, řekl, že mu je 53 let. A my jen zírali, protože věkově do našeho kolektivu vůbec nezapadal. A upřímně: nějak jsme si nedokázali představit, jak bude fungovat, jak k nám zapadne, jak bude pracovat. Aspoň že hned navrhl tykání, protože to je v našem kolektivu základ.

No a dál? Zjistili jsme, že si s ním nemáme moc co říct, že nemá zájmy jako my, že žije jiný život, že prostě nezapadá. Ale pak uběhlo několik týdnů a my zjistili, že je mnohem zajímavější, než jsme si všichni mysleli.

Vždycky jsem si myslel, že lidé nad 50 už jsou spíš takoví dědové — prostě s nimi není sranda. Nejradši doma okopávají plevel na zahrádce, koukají na televizi a pijí lahvové pivo. No, Luboš nám ukázal, že to tak být nemusí. Chodil s námi do baru, bylo vidět, že se vyzná v pivu, ale i v životě. Báli jsme se, že bude působit jako náš otec, ale opak byl pravdou. Byl to náš parťák, co uměl užívat život stejně jako my.

Tohle byl volný čas, ale i v práci došlo ke změnám. Já si myslel, že starý člověk rovná se pomalost, nízká produktivita. A on? Všechny nás strčil do kapsy. Ne tím, že by dělal rychle, ale tím, jak si uměl čas naplánovat — dělal věci efektivně, logicky. My ztráceli čas, on přemýšlel. My jsme měli potřebu se často flákat, on tohle neuznával a chtěl, ať makáme.

Pobyty v kuchyňce a odpočinkové místnosti se zkrátily, pauzy na cigarety byly minimální. Tomuhle chlapovi, se kterým byla sranda, uměl se bavit a měl přehled, prostě nedokážete říct ne. A hlavně: nechtěli jsme, aby nás měl za nějaká mladá líná netáhla, že.

Pořád si stojím za tím, že mnoho lidí 50+ je prostě netvůrčích, líných, vyhořelých, nespolehlivých a makat s nimi nikdo nechce. Ale Luboš je očividně světlá výjimka, protože musím říct, že on v naší firmě udělal hodně změn. Vlastně jsme se změnili my, protože nám před ním bylo trapně. A já pořád váhám, jestli to byla náhoda, nebo nějaký geniální manažerský tah od vedení.