Článek
Samoobslužné jídelny jsou fajn. Říkám jim tácovky. A nejenom já. Pravda, musím si vzít tác, musím se často sám obsloužit a odnést svoje nádobí. Není to úplně dokonalá kultura stolování. Ale tohle vše dokážu přijmout výměnou za to, že tam jídlo bývá levnější než v klasické restauraci.
A jeho chuť? To je stejné jako v hospodách. Jsou dobré a špatné. Záleží na kuchaři, na tom, jaký měl svůj den, i na tom, zda se u vaření soustředí. Někde je kvalita dlouhodobě dokonalá, jinde se divím, že tam lidé vůbec pořád chodí. Ale to je jejich věc.
Povinná platba předem
Jediné, v čem mi tácovky jsou proti srsti, je ta povinná platba předem. Naberete si polévku, dostanete nebo si také naberete hlavní jídlo, načepujete si nápoj. Potom jdete k pokladně a tam zaplatíte. Aniž byste měli možnost jídlo ochutnat, musíte za něj zaplatit. Doslova tak kupujete zajíce v pytli.
Pokud jídlo nebude v pořádku, dostáváte se do celkem nevýhodné pozice. V restauraci máte peníze stále u sebe, personál bude dělat vše možné, aby je z vás dostal, a bude se vám snažit vyhovět. Ale v případě tácovky? Oni už peníze mají a ochota vám jídlo vyreklamovat prostě nebude taková. To je zcela logické a pochopitelné. Kdo své peníze už dostal, nemá nějakou přehnanou motivaci vyjít zákazníkovi vstříc.
Pomyslný zajíc v pytli
Nejsou to jenom tácovky. Jsou to třeba obchody, kde je to ještě horší. Když si donesu domů nepoživatelné brambory nebo zkaženou uzeninu, na reklamaci nemám šanci. Tedy podat ji můžu, ale těžko prokážu, že ty konkrétní brambory nebo ty konkrétní plátky šunky opravdu patří do toho nákupu, který je rozepsaný na účtence.
V tácovce mám přece jen o něco větší šanci, protože jídlo mám stále před sebou. Není moc pravděpodobné, že bych ho vyměnil za jiné. A dá se také lehce posoudit, zda jsem si ho například nepřesolil sám, nebo obsahuje velké množství soli už ve várnici.
Zkusil jsem to
Ano, párkrát se mi už stalo, že mi jídlo nechutnalo a chtěl jsem ho reklamovat. A nikdy to nebylo přijato nějak prozákaznicky. Vždy tisíce výmluv, střídání personálu, zdlouhavé peripetie. A tak to na pokladnách pravidelně zkouším a ptám se, proč musím platit předem a co když mi jídlo nebude chutnat. Někde to berou jako žert, jinde si jsou jistí svým kuchařem a kvalitou, a dokonce se našly podniky, kde mi řekli, že pokud jsem poctivý, můžu opravdu zaplatit až poté, co jídlo ochutnám. A já poctivý jsem.
Celkově se ale nerad stavím do pozice, kde jsem znevýhodněný. Chápu, že oběd za dvě stovky je nakonec celkem banalita. Ale tácovky tím celkem výrazně narušují zažitý systém stravování. Hrozím se doby, kdy to napadne i nějakého restauratéra. A spolu s objednávkou mě číšník hned zkasíruje a já potom ke stolu dostanu zvětralé pivo pod míru a nepoživatelné jídlo. A co potom s tím, když už jsem zaplatil?
