Článek
Dlouho sloužilo a nyní jsem se rozhodl ho prodat. Moje starší, zhruba dvacet let staré auto. Prodej nebyl nijak těžký, stačilo ho trochu umýt, vysát, vyčistit, nafotit a zveřejnit pár inzerátů na internetu. Pár zájemců se našlo a až zhruba pátý byl tím, kdo měl zájem si auto odvézt.
Ano, mám zájem
Přijel, podíval se, auto si projel a plácli jsme si. Domluvili jsme formality jako smlouvu, přepis a bylo vyřešeno. Já měl radost, že jsem auto prodal za celkem slušnou cenu a hlavně že jsem se ho zbavil. Přece jenom, dvacet let starý vůz už může přinášet jen problémy — jak z hlediska nějakých vad a oprav, tak z hlediska určité bezpečnosti.
Popřál jsem pánovi, ať mu auto dobře slouží a ať s ním najezdí ještě mnoho šťastných kilometrů. Mně auto sloužilo dobře a věřil jsem, že poslouží i jemu. I když jsem věděl, že ty nejlepší roky má už dávno za sebou, pořád jsem předpokládal, že bude dobře sloužit.
Auto mi nejede
Pro mě bylo vše ukončené, ale po týdnu mi zazvonil telefon. Na displeji se zobrazilo jméno kupujícího. Hned jsem to vzal a on mi začal spílat, nadávat, co že jsem mu to prodal, že mu auto přestalo jet. Že se tam rozsvítila červená kontrolka motoru a auto se zastavilo. No a co já s tím — můj problém to v tuhle chvíli není. „Čekáte, že pro vás přijedu, nebo vám zavolám odtah?“ řekl jsem mu s úsměvem na rtech.
A on že ať si pro auto okamžitě přijedu a přivezu mu peníze. Že se smlouva ruší, že tohle auto nechce a ať si s ním dělám, co chci. Já se mu snažil vysvětlit, že takhle to rozhodně nepůjde. Že se nezříkám odpovědnosti ani jeho práva na reklamaci, ale určitě nikam nepojedu s penězi. To rozhodně ne.
Stále opakoval
Bylo mu jedno, co jsem říkal, stále opakoval, kde je, ať tam okamžitě přijedu a vrátím mu peníze. Když jsem se mu snažil znovu vysvětlit, že tyhle trable si teď musí vyřešit sám a že to pak probereme v klidu, nereagoval. Chvíli jsem ho ještě nechal mluvit a pak jsem prostě zavěsil. Neměl jsem co bych s ním řešil.
Ještě mi pětkrát zkoušel volat, ale to už jsem mu to nebral. Několik dní se nic nedělo a potom hovor—o poznání klidnější, s tím, že se v servisu podívají, co by to mohlo být. A já říkám: „Dobře, když by to byla nějaká skrytá vada, pojďme se o tom bavit. Ale vracet peníze rozhodně zatím nebudu, dokud nezjistíme, co to bylo.“ Uplynuly dny, týdny a nic. Kupující se už neozval. Tak asi to nic vážného nebylo.
