Článek
Velmi dobře nakoupíte, když se sami obsloužíte. To je heslo socialistických samoobslužných prodejen, jejichž historie sahá do roku 1955. V tom roce byla 1. června otevřena první taková prodejna v Praze, v Husitské ulici. A tenhle trend se pak začal rychle šířit do celého socialistického Československa.
Udělej si sám
Pamětníci se asi diví, kam až se vývoj samoobslužných prodejen posunul. Z původní myšlenky, kdy si zákazník jen sám nabere zboží, se stalo něco, co se ani nedá slušně pojmenovat. V supermarketech dnes při nákupu my, nakupující, suplujeme skoro veškerý personál. A co si sami neuděláme, to nemáme.
Pronajmi si košík
A začíná to košíkem. Ten není k dispozici jen tak pro každého. Musíte si ho ke svému nákupu „pronajmout“. Za 5 nebo 10 Kč. Minci strčíte do vozíku, ten se odemkne — a jedete. Když drobné nemáte, máte problém. Bez košíku toho moc nenakoupíte.
Celý ten proces s mincí je ochrana proti krádeži vozíku. Paradoxní na tom je, že od krádeže vozíku v ceně několika tisíc má odradit nutnost použít pětikorunu.
Navaž si ovoce a zeleninu
Košík mám, můžu dál. Třeba pro ovoce a zeleninu. Tu si nejdřív dám do sáčku. Jenže do košíku to ještě nesmí — protože je potřeba si to zvážit. Kdo to neudělá, má na pokladně problém. Ovoce a zeleninu si zákazník váží sám, takže někdy vznikají nekonečné fronty, protože v desítkách položek na displeji není úplně snadné najít tu správnou.
Odhadni, kolik chceš
Některé supermarkety už jsou tak „pokrokové“, že některé zboží ani neváží a nebalí a zákazník musí sám odhadnout množství, které si bere. Typicky různé cukrovinky nebo oříšky na váhu. Tak vezmete sáček a nabíráte. Pak dojdete k váze a zjistíte, že máte málo — nebo naopak zbytečně moc. Tak se několikrát vracíte, než trefíte správné množství. A potom ještě všechno označit a nalepit cenovku.
Chybí? Tak zavolej
Není nic neobvyklého, že dojdete k regálu, kde zboží chybí. Někdo ho měl doplnit, ale nedoplnil. Nebo měl aspoň dát cedulku, že je vyprodané. A tak musíte lovit personál po prodejně, případně využít těch dostupných telefonních linek a někoho kontaktovat. A pak čekat, až přijde někdo, kdo často stejně nic neví.
Sám si to namarkuj
A jsme u pokladny. Ani tady s personálem moc nepočítejte. Samoobslužné pokladny jsou dnes trend, takže si zboží musím namarkovat sám. Když to projde na první pokus bez sebemenšího problému, můžu si gratulovat. Často ale něco zadrhne — váha, ověření věku, chyba u položky… a pak nezbývá než čekat dlouhé minuty, než se milostivě objeví někdo z personálu a nákup autorizuje. Najednou tam být musí…
