Článek
Řeklo by se, že když je člověk někde nespokojený, jde příště ke konkurenci. To ale nemusí být pravidlem. Jsou tací, kteří stejnou a stejnou chybu dělají stále dokonala. Takovým člověkem jsem já. A dělám ji pokaždé, když si objednávám letenky. Výběr leteckých společností je obrovský, ale já vsadím vždy jen na tu jednu. Známou nízkonákladovku. A to i přesto, že se mi vybaví, že na žádném z předchozích letů nebylo vše v úplném pořádku. Proč to dělám?
Změna letecké dopravy
Byly doby, kdy měla letecká doprava opravdovou prestiž. Kdy to v letadlech vypadalo zcela výjimečně. Jak pokud šlo k velikosti a komfort sedaček, tak poskytované služby. Tomu ale odpovídaly i ceny letenek, a tak létání bylo jenom pro vyvolené. To se ale změnilo. Tedy, ne stoprocentně. Stále jsou letecké společnosti, které ve svých prvních třídách nabídnou svým zákazníkům nebývalý komfort. Ale musí si za něj zaplatit tak, jako dříve.
Pro nás, plebs, zůstává klasická ekonomická třída, kde o nějakém komfortu nebo kultuře cestování nemůže být řeč. Tenhle krátkodobý diskomfort celkem hravě vyváží cena letenky? Když se můžete bez problémů proletět po Evropě za ceny blízké nákladům na vlakovou jízdenku po České republice, začnete přemýšlet, zda je svět dopravy ještě v pořádku.
Co bys za tu cenu chtěl
To je věta, kterou si říkám vždy, když jsem nespokojen. Pokud mě letenka po Evropě stojí pár stovek, nemůžu čekat kdovíjaký komfort. Nebo individuální přístup či výjimky. Musím se spokojit s tím, co je. Musím se spokojit s tím, že objednání letenky musím zvládnout na první pokus a správně. Jakékoliv chyby a překlepy jsou tvrdě trestány vysokými poplatky za změnu.
Musím absolvovat online check in v určené dny, který se navíc ne vždy povede hned na první pokus. Také musím mít zavazadlo přesných rozměrů a musím počítat s tím, že ho personál bude zkoušet přeměřit. Každý centimetr navíc znamená problém. Pochopitelně, že finanční a samozřejmě, že ne nijak malý.
Musím se smířit s tím, že za zvolené sedadlo si musím připlatit, že při cestování ve dvou můžeme sedět daleko od sebe. Musím se smířit s tím, že po celý let nedostanu ani kapku vody zdarma a vše si musím koupit. A pokud nechci čekat v dlouhých frontách, musím si připlatit za možnost prioritního nástupu do letadla. To je svět nízkonákladovek.
Zas a znova
Po absolvování takového letu si často řeknu, že už nikdy. A potom, za pár měsíců, hledám další letenku. A když porovnám ceny, padám znovu do spárů nízkonákladovky. Tohle všechno se totiž za ty prachy dá bez problémů přetrpět. Rozdíl několika set nebo několika tisíc korun je prostě znatelný. Radši budu těch pár hodin v dobytčáku s jistotou, že mi několik tisíc zůstane v peněžence.
