Článek
Je pivo drahé? No jasně, že je. Když už je celkem běžné, že za půllitr čepovaného zaplatíte kolem 50–60 korun, je to prostě drahota. Zvlášť když to porovnám s tím, že v supermarketu si můžete koupit lahváče za zlomek téhle ceny.
Ale brečet nad tím, kolik stojí pivo v hospodách, fakt nechci. Do putyky se chodí dobrovolně. Je na každém, jestli si na to pivo zajde, nebo ne. A myslím, že jednou za čas si dát pár piv, posedět, pobavit se s přáteli — to člověka nezruinuje. Chápu, že když někdo potřebuje deset kousků denně, vyjde ho to draho. Ale jednou za čas si zajít na jedno? Na to snad zvládne ušetřit každý.
Nejde jen o to pivo
Když se jde na pivo, a nejste zrovna alkoholik, nejde primárně o ten nápoj. Nejde o to, že ho člověk musí mít, ani o to, že se potřebuje opít. Jde o něco úplně jiného. Hlavní je setkání, povídání, vydechnutí od běžného dne, nasátí atmosféry hospody, být mezi přáteli.
A že si k tomu člověk dá pivo? No tak si dá. Je to jeden z populárních tuzemských nápojů, na který můžeme být právem hrdí. Česká pivní kultura a posezení u piva – o tom se mluví i jako o něčem, co by mělo být v UNESCO. Jsme tím výjimeční, je to něco, čím se odlišujeme. Tak proč si jednou za čas na to pivo nezajít?
Tak seď doma u televize, když jsi škrt
Byly doby, kdy jsme chodili opravdu pravidelně, často. Ale postupně se to začalo měnit. A dá se to pochopit. Stárneme, máme víc práce, další koníčky. Máme partnerky, rodiny. Je jasné, že pivo a posezení ustoupí do pozadí. Normální a logický vývoj – pokud člověk není závislý.
Ale úplně jsme na to nezanevřeli. Občas prostě zajdeme. Když má někdo chuť, zvedne telefon a obvolá ostatní. Tentokrát jsem to byl já, kdo chtěl vyrazit. Volám pěti kamarádům. Čtyři souhlasili, pátý se začal ošívat, vykrucovat.
Chápu, když někdo řekne, že nemá čas, že se mu to nehodí, že nemůže. V pohodě, nikoho nepřemlouvám. Pochopím, rozloučím se se slovy „tak třeba jindy“.
Ale Miloš? To bylo samé „no já nevím“, „a v kolik“, „a kam“, „tam mají drahé pivo“ a nakonec i „ani nevím, jestli se mi chce, chtěl bych se spíš dívat na televizi“.
„Tak seď doma u televize, když jsi škrt,“ odpověděl jsem mu, chvíli počkal, nic se neozvalo, a tak jsem zavěsil. Potom jsem mu ještě napsal, kam jdeme, v kolik a kdo tam bude. Neodepsal. Nepřišel.
Ať to řekne na rovinu
Nechce jít, protože je unavený? Nechce jít, protože mu pivo přijde drahé? Nebo z přesvědčení nechce podporovat marže hospodských? V pořádku! Ale ať to řekne na rovinu. Jasně, přímo. Jako chlap.
Co si myslí? Že ho budeme na kolenou prosit, aby šel na pivo? Jestli má něco lepšího, tak prosím. My se jako parta zvládneme sejít i bez něj. Dokážeme jít klidně jen ve dvou.
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-cesi-chteji-prohlasit-zpusob-jakym-piji-pivo-za-kulturni-dedictvi-233550,
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ministerstvo-zaradilo-ceskou-pivni-kulturu-na-seznam-nehmotneho-dedictvi/2627567
