Článek
Že je jízda MHD někdy skutečným zážitkem, to mohu potvrdit. Většinou ale proto, že ostatní cestující nejsou tak úplně běžní. Občas se objeví nějaký opilec, někdo nepříjemný až arogantní, jindy to jsou zase různé hloučky hlasitých lidí. A dost často je to také někdo, kdo si plete městskou hromadnou dopravu buď se svou kanceláří nebo místem, kde si vyřizuje telefonní hovory.
Není to zakázané, ale…
Telefonování v MHD pochopitelně nijak zakázané není a dokážu tolerovat a akceptovat, že si tam prostě někdo potřebuje vyřídit nějaký rychlý a důležitý hovor. A párkrát jsem to učinil i já, prostě pár desítek vteřin a hotovo. Ale aby tam někdo s mobilem u ucha trávil celou jízdu, trvající třeba několik desítek minut? Ano, i to jsem bohužel zažil.
Naposledy to byla postarší dáma, která prostě hned po příchodu usedla na místo vedle mě, z kabelky vyndala telefon a zavolala své kamarádce. Čekal jsem, že to bude nějaký rychlý hovor, jak k ní jede, jak ji chce jen pozdravit. Ale omyl, volala jí proto, aby si zkrátila dlouhou chvíli. A podle toho to vypadalo.
Víte, že se v MHD netelefonuje?
Začalo to pozdravem, potom probíraly počasí, následně svoje zdraví, potom rodinné vztahy a skončilo to tím, že začaly mluvit o jídle a diktovat si nějaké recepty. A to už bylo na mě moc. Snažil jsem se s dámou navázat oční kontakt, abych jí poté naznačil, zda by už ten hovor nemohla ukončit. Ale nešlo to, tak jsem jí zaklepal na rameno.
Dala mobil od ucha a nevrle se na mě podívala, co jako potřebuji a o co mi jde. Tak jsem jí naznačil, že je v MHD, že je slušnost tam netelefonovat. Opáčila, že jako proč? Řekl jsem jí, že jde o základy slušného vychování. Ale tahle odpověď ji neuspokojila.
A začaly naschvály
Nečekal jsem, že ten mobil vypne. Ale že začne dělat naschvály, to bylo přes čáru. Místo aby začala šeptat a byla ohleduplnější, dala si schválně telefon na hlasitý odposlech, aby tím rušila ještě víc. No, co jsem měl dělat? Hádat se s někým arogantním jsem v plánu neměl a hodit jí ten mobil na zem, to by bylo vyloženě hloupost.
Tak jsem seděl, koukal z okénka a snažil se jí nevšímat. Ale podvědomě jsem pořád vše slyšel, a tak jsem se dozvěděl, jak dělá guláš, svíčkovou, jak obalit smažený sýr, aby nevytekl, a věděl jsem i to, co bude dělat o víkendu k obědu. Má chvíle nastala alespoň při vystupování, kdy jsem místo obvyklého „na shledanou“ oznámil, že mi bylo ctí poznat tak milou a ohleduplnou dámu a že na čas trávený s ní na sedačce rozhodně nikdy nezapomenu. Zarazila se, divně koukala, ale to už jsem vystupoval ven z vozu.
