Článek
Také nesnáším fronty bez ohledu na to, kde jsou – ať je to na úřadě nebo třeba v supermarketu. Na druhou stranu často nikam nespěchám, tak si holt postojím. A když mám v obchodě velký nákup a vidím, že někdo za mnou drží jen dvě nebo tři položky, pustím ho před sebe. Proč ne – mně to zase tak neublíží a jemu udělám příjemnější den. Co mi ale výrazně vadí, je to, když si někdo začne vynucovat pořadí ve frontě.
Pustíte mě, mám tu dcerku
Stojím v supermarketu se svým košíkem, přede mnou čtyři lidé, otevřená je jen jedna pokladna a nic nenasvědčuje tomu, že by se snad měla otevřít nějaká další. Během chvíle se za mnou zastaví maminka s dcerou, kterou má posazenou v košíku. Nutno říct, že malá dívenka drží rohlík, ukusuje, je hodná, nijak nezlobí. Ideální, pokud maminka nakupuje.
Po pár vteřinách se ozve pozdrav, tak se otočím a tu maminku pozdravím také, i když ji neznám. Ale hned vzápětí zjišťuji, že nejde jen o slušnost – ona něco chce. Hned po pozdravu se mě drze zeptá, jestli bych ji nemohl pustit před sebe, že je s dcerkou, aby měla nakoupeno co nejdříve a dcerka zbytečně nezlobila a nerušila. Když jsem se znovu podíval na tu tichou holčičku, jak ukusuje z rohlíku a ani nepípne, musel jsem se upřímně pousmát.
Ne, nepustím
Byla milá, poprosila, požádala, ale já jsem měl na tohle jasný názor. Také mile a s úsměvem jsem jí odpověděl, že ji před sebe nepustím. Kdyby měla pár položek v košíku, tak třeba. Ale nákup měla o poznání větší, a to, že má s sebou dítě, není důvod, abych někoho pouštěl. V tu chvíli bylo vidět, jak se její chování změnilo. Už nebyla milá ani usměvavá, byla uražená a drzá. Prý si myslela, že jsem gentleman, a ne takový chudák, který neusnadní život mladé mamince s dítětem.
Tak jsem se na ni podíval a říkám jí, že i já mám dítě a že jsem s ním nákupy vždy zvládl bez toho, abych se musel doprošovat přednostní cesty k pokladně. Že dítě není vstupenka k předbíhání a že pokud se bojí toho, že bude vyvádět a křičet, že si ho má prostě jen lépe vychovat a získat větší autoritu. Takhle jednoduché to je.
A byl klid
Po tomhle mém vyjádření zmlkla. A byl klid. Já si v klidu vyrovnal zboží na pás, pokladní ho namarkovala, já zaplatil. Dal ho do košíku a odjel. A za celou tu dobu jsem její dcerku s rohlíkem neslyšel ani špitnout. V tu chvíli se mi jasně potvrdilo, jaký kalkul tohle jenom byl.
