„Trocha slušnosti a ohledu by neuškodila, ty hulváte!“ Zlobím se na lyžích

Miloval jsem lyžování, ale poslední roky přemýšlím, že s tímhle koníčkem prostě seknu. Prvním důvodem jsou ceny permanentek. Dát v menším středisku kolem tisícovky za celodenní lyžovačku, to je poměrně dost. Druhým důvodem je celková přecpanost středisek. Vícesedačkové lanovky jsou sice fajn, dovezou vás nahoru rychle a komfortně, ale oproti starým pomám a kotvám se v krátkém čase dostane nahoru podstatně více lidí. A těch jsou potom plné sjezdovky.

A s tím souvisí třetí negativum. Nějaká pravidla chování na sjezdových tratích jsou většině lidí naprosto lhostejná. Jsem tolerantní k začátečníkům, kteří jsou rádi, že na lyžích vůbec stojí. Chápu, že ne vždy dokážou zvládnout to, co chce jejich hlava. Ale o nich nemluvím. Mluvím o hlupácích, kteří ze svého chování na sjezdovkách pochopitelně těží.

A tak si jedete svou stopu, pravidelné obloučky, zcela předvídatelnou jízdu. Přesto se k vám zezadu někdo přiřítí a mine vás doslova o pár desítek centimetrů. Zkoncentrujete se, pokračujete dál a najednou se ten samý člověk rozhodne dát si pauzu. Kde? Tam, kde ho to zrovna napadne. Třeba uprostřed sjezdovky pár metrů pod zlomem, schovaný za horizontem. Jakmile uvidíte jeho hlavu, máte jen pár metrů na to změnit svou jízdní stopu a vyhnout se. A on tam stojí, směje se a fotí si selfíčka se zasněženou krajinou.

O tom, že by se někdo při rozjíždění ohlédl zpátky nahoru, zda někdo nejede, nemá smysl ani psát. „Teď jsem tu já, já jedu, a ostatní si dělejte, co zvládnete.“ Toť patrně pravidlo dalších nezodpovědných lyžařů. Korunu tomu nasazují samozvaní závodníci, kteří mají pocit, že jedou světový pohár ve sjezdu, a jejich jediným lyžařským uměním je pustit to šusem a dole to stačit tak tak ubrzdit.

Všichni tito bezohlední jedinci spoléhají na nás, zdatnější a hlavně ohleduplné lyžaře. Kdo by do někoho dobrovolně narážel, kdo by dobrovolně riskoval zranění, poškození výbavy nebo dokonce smrt? On zastaví na nejhloupějším místě sjezdovky a ví, že se mu lidé prostě vyhnou. Nikdo do nikoho dobrovolně nevletí.

On se bez rozmyslu rozjede, aniž by se podíval nahoru. A dobře ví, že jiný lyžař zastaví, aby zabránil srážce. Ten „závodník“ stejně tak ví, že lidé dole před ním raději uskočí, než aby riskovali kolizi. A právě na tohle všechno tihle hlupáci spoléhají. Přitom si neuvědomují, že tímhle chováním ze sjezdovek vytlačují ty slušné a ohleduplné. A až tam zůstanou jen oni sami, to bude teprve džungle. To bude „zábava“, až lyžování bude končit na nosítkách horské služby.

Zdroj: https://www.horskasluzba.cz/cz/aktualni-informace/informace-a-pravidla/10-pravidel-fis-pro-chovani-na-sjezdovych-tratich