Článek
Že se tátové neumí postarat o své děti? Ale umí, úplně v pohodě. Klidně je zvládnou vzít na víkend na chatu. To jsme s několika přáteli vymysleli. Pět otců, osm dětí — a mohlo se vyrazit. Zpočátku šílený nápad jsme doladili do detailů a v den D, tedy v pátek po obědě, vyrazili. A nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl nastat problém.
Však se známe
Problém ale je, že se povětšinou známe jen jako dospělí, bez dětí. S nimi se občas potkáme, ale netrávíme takto společně moc času. A jak už to tak bývá, každý má jiné návyky, jiné výchovné metody, jiný styl života. A to se ukázalo už první den. I když se dobře známe, jsme přátelé, na víkendu s dětmi se ukázalo, že jsme každý jiný.
Ale nic, s čím bychom si neporadili. Že jeden chodí spát v jednu dobu a druhý v jinou? No, co je na tom. Že někdo večeří, druhý ne? Že jedni čtou pohádku a druzí koukají na televizi? Drobnosti, které nám víkend nezkazí. Nakonec ale ke konfliktu došlo, když jsem si večer musel s Lubošem vyříkat chování jeho syna. To bylo značně přes čáru.
Koukej si ho srovnat
Lubošův syn je totiž nejen rozmazlený, ale také arogantní, výbušný a mluví sprostě. A co víc, je i agresivní. Jistě, občas se mezi dětmi nějaký ten konflikt objeví — to je normální věc. Ale to, co dělal Lubošův syn, bylo vysloveně přes čáru. Strkal do dětí, mlátil je, křičel na ně, bral jim hračky, vymýšlel si o tom, co kdo dělal, i když se to nestalo. A něco takového prostě nejde za žádných okolností tolerovat.
Takže jsem se rozhodl si to s Lubošem vyříkat. Řekl jsem mu, že by si měl syna srovnat, že asi s manželkou udělali chybu ve výchově a že nejde, aby šikanoval ostatní děti. Další kamarádi mi dávali za pravdu, souhlasně kývali. Vím, že to byl nepříjemný rozhovor, ale i Luboš musel vidět, že je to jen a pouze jeho dítě, kdo vyvolává velké konflikty. A on to neřešil.
Jedu domů
Čekali jsme cokoli: omluvu, sebereflexi, zakročení. Ale Luboš se zachoval jako jeho syn — jako malé, dotčené, uražené dítě. Místo aby hledal chybu u sebe, řekl, že tady s námi nebude. Ještě ten večer si sbalil kufr a ráno skutečně odjeli. Bez rozloučení. A my? Na jednu stranu nás to mrzelo — odjel nám kamarád, který neunesl pravdu o svém dítěti.
Na druhou stranu jsme ale byli i tak trochu rádi. Přece jen odjelo nejproblémovější dítě, které kazilo celý víkend všem. Ten jsme si nakonec dokonale užili a hned naplánovali další. A pozvánku dostal i Luboš. Doufejme, že se do té doby chytne za nos.
