Článek
Svátek práce totiž nevznikl jako radostná tradice, ale jako připomínka tvrdého boje dělníků za důstojné podmínky.
Jak vznikl Svátek práce
Na konci 19. století byla práce v průmyslových zemích extrémně náročná. Dělníci běžně pracovali 10 až 16 hodin denně za velmi nízkou výplatou. Pojmy jako nárok na odpočinek nebo bezpečné pracovní prostředí samozřejmě neexistovaly. Není proto divu, že se dělníci začali bouřit a volali po změně.
Menší protesty proběhly už v 50. letech 19. století v Austrálii. Největší zlom ale přišel 1. května 1886 v USA. Do tohoto protestu, jehož hlavním cílem byla osmihodinová pracovní doba, se zapojilo kolem 300 000 dělníků. Napětí ale vyvrcholilo až o pár dní později. Konkrétně 3. května 1886, kdy policie v Chicagu zahájila palbu do davu demonstrantů. Mnoho z nich zde přišlo o život. O den později, 4. května téhož roku pak na Haymarket Square explodovala nastražená bomba, která zranila nejen demonstrující dělníky, ale i členy policie.
V roce 1889 přijala II. internacionála návrh francouzských socialistů, aby byl 1. květen vyhlášen mezinárodním dnem Svátkem práce a připomínal tím výše zmíněné události.
Svátek práce za komunistů
Svátek práce se v Československu ujal roku 1919, přičemž pozitivně se k dělníkům vyjadřoval tehdejší prezident T. G. Masaryk.
Během komunismu (1948 - 1989) patřil Svátek práce k velkým událostem, avšak nešlo o svátek v pravém slova smyslu, nýbrž sloužil hlavně k propagandě. Prvomájový průvod byl povinný a vrcholem jeho programu byly emotivní projevy politiků. Účastníkům průvodu samozřejmě nesmělo chybět rudé mávátko. Spíše než o oslavu práce šlo o podporu režimu.
Svátek práce dnes
Ne všechny země slaví Svátek práce právě 1. května. Například v USA se oficiální „Labor Day“ přesunul na září. Důvod je čistě politický – americká vláda se chtěla distancovat od radikálních a krvavých událostí spojených s květnovými protesty.
V průběhu 20. století se význam Svátku práce proměňoval. V některých zemích se stal symbolem odborového hnutí a demonstrací, jinde jej využívali jako propagandistický nástroj režimů. Přesto jeho původní myšlenka zůstává stejná: připomínat hodnotu lidské práce a práva těch, kdo ji vykonávají.
1. květen jako oslava lásky
Když se řekne první máj, v Česku se mnohým vybaví svátek zamilovaných. I tato tradice má hluboké kořeny.
Už ve starověkém Římě (kolem roku 240 př. n. l.) slavili v tomto období svátek Floralia, který byl zasvěcen bohyni květin Flóře. Oslavy trvaly několik dní a zahrnovaly vše, co symbolizovalo jaro, hojnost a plodnost. A právě zde vznikla pravděpodobně i tradice líbat se pod rozkvetlou třešní. Traduje se, že dívka políbená pod třešní zůstane krásná po celý rok. V opačném případě symbolicky uschne.
Na podobu dnešních oslav 1. máje má také vliv slavná česká báseň spisovatele K. H. Máchy – Máj. Jeho socha stojí na pražském Petříně, kam každý rok míří mnoho zamilovaných, aby se zde symbolicky políbili pod rozkvetlou třešní.
Z Prahy roku 1422 také pochází první historický záznam o stavění májky. V různých koutech Česka se dodnes konají májové veselice.
1. květen v sobě spojuje dvě zdánlivě odlišné události – jednak připomíná boj za práva pracujících, na straně druhé oslavuje jaro a lásku. Zatímco historie tohoto dne je poznamenána protesty a tragickými událostmi, jeho dnešní podoba je mnohem klidnější a symboličtější. Právě tato proměna ukazuje, jak se význam svátků může v čase vyvíjet.
Použité zdroje:
