Článek
Od severokorejských žen se očekává, že se budou starat o rodinu, řádně pracovat pro stranu a vůdce. A přesně tímto posláním se všechny severokorejky řídí. Můžeme v tom sice najít pozitiva. „Například narozdíl od vás jsme nemusely hledat smysl života, jelikož je vše přesně dané,“ tvrdí severokorejská uprchlice Han Či-min.
V KLDR se předpokládá, že hlavním úkolem ženy je rodit mladé budoucí „soudruhy“ a starat se o manžela. Tím pádem v severokorejské společnosti nebylo a není přijatelné, že by se žena rozhodla být bezdětná či zůstat svobodná. Těžko říct, zda o takové možnosti severokorejky vůbec přemýšlí, jelikož je to tak zautomatizované, že by je myšlenka na to zůstat bezdětná vůbec nikdy nemusela napadnout.
Jak se ale vnímá narození dítěte mimo manželství? Bohužel existuje jen velmi málo dostupných zdrojů, což dokládá, jak hluboce je toto téma v severokorejské společnosti tabuizováno. Ženy se často snaží v těhotenství za každou cenu potratit, případně se pokoušejí uzavřít s otcem dítěte manželství. Pokud se jim to nepodaří a dítě se narodí, bývá často předáno jiné rodině. Ve městech některé z těchto dětí končí na ulici, kde si žebráním dokážou obstarat více jídla, než by jim matka byla schopna poskytnout doma. Takové děti jsou v Severní Koreji známé jako kočebi – dětští sirotci, kteří přežívají touláním a žebráním ve veřejném prostoru.
Neplodnost
Je ale samozřejmé, že ne každá žena či muž mohou děti mít. Jak je tedy v Korejské lidově demokratické republice na neplodnost nahlíženo?
Neplodnost je bohužel silně stigmatizována a stále zůstává velmi citlivým tématem. Důvodem tak silné stigmatizace a nepochopení okolí je fakt, že mateřství je v zemi pokládáno za základní ženskou povinnost. Neplodné severokorejky se poté setkávají s řadou předsudků, stávají se terčem ostrých pomluv, procházejí si psychickým nátlakem i existenčními problémy na denní bázi. V nejhorším případě ji potom rodina (většinou ta z manželovy strany) může donutit k rozvodu. Ten je v Severní Koreji brán jako nejradikálnější řešení a existuje pouze pár podmínek, za kterých se mohou severokorejci rozvést.
A jak společnost vnímá neplodné muže? Neplodnost je v KLDR vždy chybou ženy. Díky zaostalém stavu severokorejského zdravotnictví navíc není možné neplodnost manžela jakkoliv dokázat.
Jak jsou na severní části poloostrova vnímány potraty a antikoncepční pilulky?
Severní Korea se pokouší zpomalit klesající porodnost tím, že trestá lékaře provádějící potraty a osoby prodávající pašované antikoncepční pilulky, sdělili obyvatelé země stanici Radio Free Asia.
Potraty jsou v KLDR nelegální od hladomoru v 90. letech, během kterého rapidně klesla porodnost z původních 2,8 dítěte na ženu na 2,01 a podle odhadů zemřela téměř desetina obyvatelstva. Zákaz potratů měl původně pomoci k rychlejšímu návratu obyvatelstva na původních 20 milionů.
I tak nadále samozřejmě existují způsoby, jak si potrat obstarat nelegálně. Existuje více variant. Nejbezpečnější a nejčastější jsou pro vyšší třídu doktoři, kteří si načerno přivydělávají tajným prováděním potratů. Za zákrok si účtují průměrně 30 000 wonů (1.75 USD) - dle RFA (2024). Tato částka je zhruba jeden průměrný měsíční severokorejský plat. Za tuto sumu si můžete například koupit 4,5 kg rýže, nebo 7,5 kg kukuřice - dle Statista (2025).
Ti, kteří jsou při pokusu o potrat přistiženi, čelí tvrdým trestům odnětí svobody v pracovních a koncentračních táborech.
„Dne 28. srpna se v konferenční místnosti univerzitní nemocnice konal „soud“, kde byl vedoucí gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice v okrese Paegam odsouzen k pěti letům vězení za provádění potratů u sebe doma.“ - dle RFA.
Aby vláda odradila lékaře od poskytování soukromé zdravotní péče, zvýšila jim plat více než čtyřicetkrát – na 80 000 až 180 000 wonů měsíčně (5–11 USD), ale přesto lékaři dál léčí soukromě.
Narozdíl od potratů, antikoncepční pilulky byly do nedávna na hraně zákona a bylo možné je sehnat na černých trzích, kde pašeráci prodávali zejména čínskou antikoncepci. Nejpopulárnějším druhem antikoncepce je pravděpodobně „Levonorgestrel“ - nouzový typ antikoncepce, u nás známý jako Plán B.
Roku 2023 byl však náhle prodej antikoncepční pilulek a pomůcek zakázán. Kim Čong-un vystoupil na Národní konferenci matek, kde v slzách prohlásil, že porodnost v zemi už rapidně klesá 10 let v kuse. Ženy byly vyzvány k tomu mít více dětí a antikoncepce se stala ze dne na den nelegální.
Vzor žen a nejvěrnější severokorejka Kim Čong-suk
Vzorem severokorejských žen je Kim Čong suk - první manželka Kim Ir-sena a matka Kim Čong Ila. Ukázková „soudružka“, bojovnice proti japonským okupantům a matka revoluce.
Zdroje se shodují na tom, že se Kim Čong-suk údajně připojila ke korejské partyzánské jednotce v letech 1935-1936 jako pomocnice v kuchyni. Zde potkala svého budoucího manžela, Velkého vůdce alias Kim Ir-sena. Během let vystřídala spoustu různých prací, do roku 1937 kdy byla zadržena Japonci při pokusu zajistit zásoby jídla pro ostatní partyzány.
Severní Korea je proslulá surrealistickými legendami o svých vůdcích. Propagandisté ovšem potřebují více postav, než jen jednoho Velkého vůdce. Díky tomu, se Kim Čong-suk stala v severokorejských učebnicích symbolem věrnosti a oddanosti revoluci, ale také ikonou ženského ideálu v severokorejské propagandě.
„Svými aktivitami v Severní Koreji přispěla k výstavbě strany a jednotné národní protijaponské fronty. S několika šičkami a jedním šicím strojem ušila za 20 dní 600 zimních vojenských uniforem. Zajišťovala vaření jídla pro jednotku a péči o staré a nemocné v kruté zimě.“
Za Kim Ir-sena se vdala pravděpodobně roku 1941. Legenda o narození Kim Čong Ila uvádí, že se narodil 16. února 1941 na vrcholku hory Pektusan. Její příběh byl ovšem později pečlivě upraven, aby odpovídal obrazu výjimečnosti vůdce. Zdroje uvádí, že se Kim Čong Il původně v Severní Koreji vůbec nenarodil. 16. února měla Kim Čong-suk porodit Kim Čong Ila v sovětské vesnici Vjatskove, kde se schovávala před japonskými okupanty. Rodné jméno Kim Čong Ila není nijak korejské či patriotické - naopak měl jméno ryze sovětské - Jurij Irsenovič Kim. Ve svých dvaceti letech se rozhodl pro změnu jména, pravděpodobně kvůli politice Nikity Chruščova s kterou KLDR prudce nesouhlasila.
Rok po založení KLDR se Kim Čong-suk stala první dámou, kterou zůstává až do své smrti. Podle různých svědectví šlo o: „malou, tichou ženou, která nebyla nijak zvlášť vzdělaná, ale přátelská, milující život a Velkého vůdce“. Výkonný sovětský zástupce Lebeděv na ni vzpomínal jako na „temperamentní a velkorysou dámu, která vždycky navštěvovala Kimův domov, kde hladovým sovětským generálům vařila obrovské množství jídla“.
Bohužel se milovaná „matička Koreje“ netěšila dlouhému životu. Roku 1949 v hlavním městě Pchjongjang oficiálně umírá na „útrapy, které během let snášela jako partyzánská bojovnice,“. Neoficiálně je její smrt přisuzována úmrtí při porodu již mrtvého dítěte. Tuto verzi ovšem v Korejských propagandistických učebnicích nenajdete.
Severní Korea dodnes využívá ženské osudy k budování obrazu společnosti, kde jsou si „všichni rovni“. Skutečné postavení žen však zůstává plné diskriminace a sexismu.
Zdroje: KLDR živě ep. 31 Odhalení tmy, Nina Špitálníková.
FISCHER, Paul, Kim Čong Il uvádí. Přeložil Petr HORÁK. Argo, 2015. ISBN 9788025715833.
