Článek
Vulgární autoritářka, nebo princezna z Pchjongjangu?
Jmenuje se Kim Jodžong, dnes jí je 37 let, pravděpodobně má dvě děti a na první pohled vypadá jako průměrná členka komunistické strany v Severní Koreji. Kdo by se divil? Od ostatních členů severokorejské „královské“ rodiny má dost daleko. Narozdíl od svého otce Kim Čong-ila a bratra Una, netrpí nadváhou. Ba naopak, působí velmi křehce, nikdo by si ani na první pohled netroufl říct, že by mohlo jít o ráznou diktátorku a vrchní propagandistku Korejské lidově demokratické republiky.
Kim Jodžong začala působit na oddělení propagandy a agitace na začátku roku 2012, jako náměstkyně čerstvě po smrti svého otce. Na začátku své kariéry hlavně pomáhala s vytvářením kultu osobnosti nového vůdce Kim Čong-una. Na jaře roku 2014 Kim Jodžong začala působit na vyšších pozicích. S jejím kariérním růstem se ovšem náhle ve státních médiích objevil rapidní nárůst vulgarismů a urážlivých termínů, z nich byl cítit silně agresivní rasismus, sexismus a homofobie.
Kim Jodžong
Jedna z prvních kontroverzních publikací, která vyvolala první silný konflikt nové generace rodiny Kimů, byl útok na jihokorejskou prezidentku Pak Kunhje a tehdejšího prezidenta Spojených států Baracka Obamu. Konflikt mezi Kim Jodžong a první jihokorejskou prezidentkou Pak Kunhje začal 29. dubna 2014. Článek stranického tisku Rodong sinmun vulgárně popisoval a zesměšňoval schůzku daných dvou politiků.
Nejde o nic jiného než nechutný polibek mezi gangsterským šéfem žádajícím svou politickou prostitutku, aby ho obsloužila, dříve než se vydá do války, zatímco jeho partnerka pochlebuje.
Nešlo o ojedinělý útok, Kim Jodžong se ukázala být ve svých nenávistných projevech velmi konzistentní. Jak v projevech proti Pak Kunhje, tak i Baracku Obamovi, kterého později nazvala „sprostou černou opicí“.
Pak Kunhje
Potopení trajektu MV Sewol
V půlce května 2014 se udála jedna z největších katastrof v moderních dějinách Jižní Koreje - tragické potopení lodi MV Sewol. Kvůli dané katastrofě zahynulo 304 lidí. Mezi mrtvými byli bohužel převážně středoškolští studenti, kteří byli zrovna na školním výletě.
Je důležité podotknout, že Pak Kunhje schytala už tak velmi silnou kritiku v samotné Jižní Koreji a situace vyvolala bouřlivé demonstrace proti její politice. Prezidentka Pak nebyla viděna během prvních sedmi hodin po nehodě a její činnost v této době zůstala nejasná. Tento den se stal Pak Kunhje osudovým, jelikož vedl k jejímu politickému pádu.
Stranický tisk Rodong sinmun v čele s Kim Jodžong se k tragédii kriticky vyjádřil proti prezidentce Pak Kunhje, nenávistněji jak kdy předtím. Možná zde Kim Jodžong nevyužívá tak ostrých vulgarismů jako v jiných publikacích, ovšem Pak připisuje smrt 300 studentů a nazývá ji teroristkou.
Federace korejských hospodářských pracovníků v Číně ve svém prohlášení z 19. května vyzvala k účasti na boji za odsouzení teroristické skupiny vrahů Pak Kunhje. Politická prostitutka Američanů, která pohřbila stovky nevinných studentů do moře, se zatím oficiálně neomluvila, ale pozvala si svého amerického pána do Jižní Koreje, poklonila se mu jako otrok a snažila si zajistit jeho přízeň. Tato nedávná tragédie byla bezprecedentním masakrem záměrně spáchaným skupinou teroristky Pak. Tahle prostitutka, svině a zrádkyně Koreje zvláštní třídy, musí být co nejdříve odstraněna.
Nevrlé severokorejské výkřiky se znovu ozvaly na podzim, kdy kritizovaly projev prezidentky Pak, ve kterém vyzvala KLDR k zastavení jaderného programu na zasedání Valného shromáždění OSN. Odpověď z Pchjongjangu byla prostá, projev popsali jako „jedovaté šustění sukně politické prostitutky“.
Zrádkyně vlasti Pak Kunhje nedávno promluvila na zasedání „státní rady“. Vypustila z úst takové hanebnosti jako návrh nových sankcí proti Korejsky lidově demokratické republice, nebo donutila své loutky (armádu) k nezávislým vojenským protiopatřením. Na barbarský rozkaz čarodějnice z Chongwadae (Pak Kunhje), armáda jihokorejských vojenských chuligánů, kteří se stali americkými loutkami, jsou konečně nuceni čelit následkům. Mezitím Youn Pyun Se (tehdejší ministr zahraničí), loutka prostitutky Pak Kunhje, a další hloupí blázni prosí o spolupráci proti KLDR, zatímco dnem i nocí rozkecávají o „vysokém protiopatření proti našim jaderným zbraním“.
Následující rok se propagandistům z Pchjongjangu podařilo urážky ještě vystupňovat. 27. května 2015 uveřejnila centrální zpravodajská agentura devítistránkový dokument, tvrdící že Pak Kunhje zůstala přilepená k páchnoucím tříslům svého amerického pána jako opilá fena mávající ocasem v jarním vánku.
Reakce médií
Jihokorejský tisk stále stupňujícím urážkám ze Severu nedával žádnou mediální pozornost. Mlčení nebylo ale v tomto případě nejlepším vyjádřením opovržení. Působilo to na Severokorejce jako mlčenlivý souhlas a hrál jim do karet.
Nedokážu jednoznačně říct, zda v tomto „boji“ zvítězil Sever, nebo Jih. Jedno je však jisté – zatímco Kim Jodžong si nadále udržuje svou pozici vrchní propagandistky KLDR, Pak Kunhje se nepodařilo obhájit svůj prezidentský mandát. Podle koreanistů to byla právě Severní Korea, kdo v té době určoval tón mezikorejských vztahů a výrazně ovlivňoval veřejnou debatu.
Ironií celé situace však je, že šlo o první „válku“ dcer dvou diktátorů – minimálně v historii Korejského poloostrova. Pak Kunhje totiž není jen bývalou prezidentkou, ale také dcerou jihokorejského diktátora Park Chung-heeho.
Zdroje
LEE, Sung-Yoon, Sestra. Překlad: Hana ANTONÍNOVÁ. Praha: Ikar, 2024. ISBN 978-80-249-5348-9
