Článek
Byl jsem tam spíš kvůli výplatě než kvůli nějakému povolání snů. Přesto jsem se snažil – plnil úkoly, chodil včas, pomáhal kolegům. A pak, jednoho dne, přišlo překvapení. Šéf mi předal obálku.
„Za vaši snahu a loajalitu,“ řekl, „tady máte malou odměnu.“
Zamkl jsem si kancelář, usedl ke stolu a otevřel ji. V obálce byl bankovka a malý lístek. Ten lístek mě ale zmrazil.
„Víte, co jste udělal?“ stálo tam.
Začal jsem přemýšlet. Co jsem mohl udělat? V práci jsem si věřil, že jsem čistý. Žádné machinace, žádné podvody.
Lístek pokračoval. „Vaše úsilí stálo někoho kariéru. Nezapomeňte na to.“
Moje mysl se roztočila. Kdo? Jak? Proč? Kdo mohl být tím člověkem, jehož kariéra skončila?
Vzpomněl jsem si na jednu kolegyni – Annu. Tichá žena, pracovitá, ale poslední týdny se vyhýbala mým pohledům, byla nervózní. Pak zmizela. Nikdo neřekl proč.
Začal jsem pátrat. Zjistil jsem, že ve firmě probíhá vyšetřování. Něco související s únikem dat a interními zprávami. Anna byla hlavní podezřelá. Ale já vím, že to nebyla pravda.
Můj šéf mi tím lístkem připomněl, že na mé úspěchy někdo zaplatil. A že možná nesu zodpovědnost i já. Jako by mi vzkázal: „Užij si to, ale nezapomínej, že to stálo někoho víc než jen pár dní v práci.“
Byl to hrozný pocit – radost z odměny zkalená vinou a nejistotou. Cítil jsem, že mám co napravit, i když nevím jak.
A pak přišel další vzkaz. V mailu, anonymně: „Není všechno, jak se zdá. Podívej se blíž. A pomoz pravdě vyjít na světlo.“
Dnes už v práci není jako dřív. Vím, že něco visí ve vzduchu. A že já musím zjistit, jak to celé skutečně je. Protože odměna není jen za snahu. Je i za pravdu, která čeká na objevení.
