Článek
Nečekala jsem pugét růží ani drahé dárky. Stačila mi maličkost – třeba čokoláda, snídaně do postele nebo prosté „všechno nejlepší“ se vřelým objetím. Jenže ani to jsem od svého manžela už roky neslyšela.
Když jsme spolu začali chodit, býval pozorný. Nechával mi lístečky na polštáři, připravoval překvapení, znal moje oblíbené jídlo i vůni. První narozeniny s ním byly kouzelné – piknik v parku, dort s mým jménem a polibek při západu slunce. Ten obraz jsem si uchovala hluboko v paměti. Možná právě proto tolik bolelo, když všechno začalo mizet.
První zapomenuté narozeniny jsem omluvila. Měl v práci stres, řešil termíny. Sama jsem ho večer pozvala na večeři. Omluvil se, objal mě a slíbil, že příště to napraví.
Příště ale nepřišlo. Druhý rok mi ráno jen podal klíče a odjel do práce. Večer jsem si koupila víno a pustila film. Nepřišla žádná zpráva, žádné přání. Když jsem se později zmínila, jen se zasmál: „Fakt? Promiň, úplně jsem to s těma projektama zazdil.“
Třetí rok jsem nic nečekala. Přesto to bolela víc než dřív. Všichni v práci mi popřáli. Kamarádky poslaly zprávy. Ale doma… nic. Ticho. Seděla jsem u stolu s čajem a poslouchala hodiny. A pak jsem pochopila, že je něco špatně.
Nešlo jen o narozeniny. Nešlo o jeden den v roce. Šlo o to, že jsem přestala být pro něj důležitá. Přestala jsem být vidět. Kdy jsem se stala součástí nábytku? Kdy jsem zmizela z jeho světa?
Ještě ten večer jsem si sbalila pár věcí a odjela k sestře. Nepoznával mě tak rozhodnou, ale já věděla, že dál to takhle nejde. Nechtěla jsem žít vedle člověka, pro kterého jsem přestala existovat.
Zavolal mi až druhý den. Nechápal, proč jsem odešla. Říkal, že přece nešlo o nic velkého. Právě to byla ta věta, která mi potvrdila, že dělám správnou věc. Pokud pro něj moje radost, moje přání a moje potřeby nejsou nic velkého, pak tohle manželství skončilo dávno. Jen jsem si to dlouho nechtěla přiznat.
Rozvod byl klidný. Víc formální než emocionální. Možná už mezi námi nebylo nic, co by šlo zachránit. A víte, co jsem udělala po podpisu? Šla jsem si koupit dort. Čokoládový, můj oblíbený. Sama pro sebe. Protože jsem pochopila, že si zasloužím víc než ticho a zapomenutí. Zasloužím si být oslavovaná. I kdyby jen sama sebou.
