Článek
Chtěla jsem časem dodělat školu, možná zkusit vlastní podnikání. Petr byl okouzlující – klidný, rozvážný, vždy věděl, co a jak. Na začátku mi to imponovalo. Říkala jsem si, že konečně potkávám muže, vedle kterého můžu být jen ženou. Netušila jsem, že to „jen“ mě jednou bude bolet.
Když jsme se vzali, navrhl, že zůstanu doma. Prý nepotřebuje, abych chodila do práce, že nás uživí. „Budeš mít klid, domácnost bude v pohodě, a když přijde dítě, budeš připravená.“ Znělo to jako nabídka, ale brzy jsem pochopila, že je to očekávání. A pak pravidlo. Kdykoli jsem zmínila, že bych si našla alespoň brigádu, řekl jen: „Na co? Chybí ti snad něco?“
Chybělo. Ale nedokázala jsem to pojmenovat.
Ze začátku jsem si připadala důležitá – starala jsem se o dům, vařila, dělala vše pro nás dva. Jenže pak se stalo něco, co jsem si dlouho nechtěla přiznat: přestala jsem mít hodnotu i sama pro sebe. Ráno jsem vstala, ale neměla jsem pro co. Den se skládal z vaření, praní, uklízení a ticha. Neměla jsem kolegy, šéfa, výzvy, podněty. Jen čekání, až se vrátí domů a já budu moct chvíli být „někým“.
Když jsem znovu otevřela téma práce, smál se. „A kdo se o nás postará? Myslíš, že to zvládneš? Doma ti to jde líp.“ Cítila jsem, že mě nepodporuje, ale říkala jsem si, že má možná pravdu. Vždyť co bych vlastně dělala? Ztratila jsem praxi, kuráž, přehled. Přestala jsem věřit, že bych to zvládla.
Postupně jsem přestala nakupovat bez seznamu, objednávat jídlo po telefonu, mluvit s cizími lidmi. Začala jsem být nervózní z pokladních, z úředníků, z taxikářů. Drobné situace mě paralyzovaly. Když jednou přišel domů pozdě a neřekl proč, nezeptala jsem se. Ne ze strachu, ale protože už jsem necítila, že mám právo něco chtít.
Petr mi nikdy nenadával. Nikdy na mě nezvedl ruku. A přesto se dnes bojím vlastního názoru. On jen „vždycky věděl líp“. A já ho nechala.
Teď je mi 41 a poprvé přemýšlím, co chci já. Přemýšlím, jestli umím ještě něco jiného než být jeho žena. A říkám si, že možná začít znovu bude těžké. Ale zůstat takhle je horší. Protože když dlouho nepatříte sobě, přestanete věřit, že byste mohli.
